Bylo krásné slunečné ráno a já se vydala do města ke kadeřnici. Už dlouho jsem nejela autobusem, jezdím s mladými, když něco potřebuji ve městě. Tentokrát jsem byla odkázána na hromadnou dopravu.
Při nástupu do autobusu hlásím, kam jedu a ptám se kolik to stojí. "Adinácať," pro jistotu koukám na digitální počítač, opravdu jsem se nepřeslechla, platím jedenáct korun. Sedla jsem si hned na první sedačky u dveří a vzápětí jsme se rozjeli. Směr jízdy byl na východ, kde slunce stálo nad obzorem a pěkně pálilo do očí. Řidič mžoural očima a já si v duchu říkám, proč si nestahne roletu, vždyť ji má na dosah ruky. Místo toho šmátral kdesi vedle sedačky, vytáhl sluneční brýle a pak někde vylovil hadřík. Lokty rukou zaklesnul do volantu a za jízdy při padesáti km/h si čistil brýle.
Místní komunikace jsou dost úzké, že i osobáky si dávají přednost a zastavují při krajnici. Trasa linkového autobusu vede nerovným terénem, samá zatáčka, pak stoupání a vzápětí klesání. V duchu jsem se modlila, třebaže jsem nevěřící, abychom se nepotkávali s jiným vozidlem. Konečně si brýle nasadil, tak se mi celkem ulevilo, ale to ještě nebyl konec. Pan řidič z toho dostal žízeň a za jízdy nasával z pet lahve. Po pár stech metrech se potkáváme s malým nákladním autem, kreré najelo co nejvíc na krajnici a poněkud nakloněno stálo, aby mohl projet autobus. Jako na potvoru na naší straně strom a větve ošlehávaly zpětné zrcátko autobusu. Hodně opatrně jsme se minuli s autem a pan řidič si ukrajinsky zanadával. Nerozuměla jsem, ale intonace nebyla zrovna přívětivá. Druhá zastávka před cílem se poněkud prodloužila, pan řidič nechal nastoupit cestující a šel si ven zakouřit. Že by ho tak vyvedlo z míry míjení s malým náklaďákem?
Byly doby, kdy jsem jezdívala autobusem do práce, ale za celou tu dobu jsem nezažila tolik krkolomnosti, jako za jednu náhodnou jízdu s postarším ukrajinským řidičem.
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %