Mé seniorské radosti začaly mým dobrovolným odchodem do předčasného důchodu. Pocítila jsem volnost, svobodu.

Mé seniorské radosti se neliší nijak výrazně od těch neseniorských. I když s postupujícím věkem jich přece jen trochu ubývá. Například už mi to nechodí jako dřív, kdy jsem radostně absolvovala jeden ročník Do stovky, a sto ušlých kilometrů o několik desítek dokonce překročila.

Vždy jsem uměla radovat se z maličkostí a nečekala na nějakou velkou radost. I takové život ale samozřejmě přinesl.

Kdy si tedy užívám své seniorské radosti? Když:

jsem s přítelem a jeho kočičkou

 jsem s Jendou a Britney

si skypuji s Jendou

se setkám s kamarádkou, přáteli

 mi kamarádka zatelefonuje a chvíli si povídáme

jedu na výlet do přírody

 jedeme s přítelem na Kolínsko za kočičkami

 se jen tak procházím po městě, a třeba i něco vyfotím

navštívím zajímavou výstavu

uvařím nebo upeču něco dobrého – pro sebe, a ještě raději i pro přítele

si dopřeji kousek hořké čokolády

koupím si něco na sebe (zřídka)

popíjím bílý vinný střik

potkám roztomilé dítě

potkám hezkého pejska

se brouzdám podzimním listím

prší a déšť ze mě smývá všechno špatné

se mi něco povede, a navíc mě za to někdo pochválí

jsem v tichu sama se sebou

si čtu hezkou knížku

se dívám na zajímavý program v televizi

píšu článek pro íčko

trávím příjemné chvíle na íčku a s íčkem

se dobře vyspím (což nebývá často)

je mi dobře

se necítím jako seniorka.