První svatba - to je velký krok pro dva zamilované mladé lidi. Pro nevěstu je to většinou romantická událost a už příprava na svatbu je pro ni nezapomenutelná.
V první řadě to jsou šaty. Ty musí být nejkrásnější, nejoriginálnější a hlavně obdivuhodné. Potom je místo konání, zajištění dobrého fotografa, protože fotky se budou ukazovat ještě vnoučatům. Na ženichovi se žádá, aby sehnal tu nejkrásnější kytici pro svou vyvolenou a kytičky pro ostatní dámy a dopravu včetně ozdobených aut. S tou kyticí nastal problém, protože já si přála bílé růže a ty v tuto dobu na krámě nebyly. Nakonec je bratr sehnal v soukromé zahradě známého zahradníka a přivezl mi nádhernou kytici. Svatba byla zachráněna. A samozřejmě prstýnky. Ty se vybírají dlouho před svatbou, protože tehdy nebylo jednoduché je koupit. Musely se objednat a dodat potvrzení o svatbě. Když byl zdolán i tento bod, začali snoubenci věřit, že takto krásnou svatbu ještě nikdo neměl a jsou na to hrdí. Nevěsta se těší, že už jí zítra budou všude oslovovat mladá paní a ženich se zařadí mezi muže, kteří vědí, jak se umět postarat o budoucí rodinu. Tak jsem trochu přiblížila dobu, kdy jsem se vdávala já. Je to už dávno, 3.srpna, to bude šedesát let. Manžel už dávno nežije.
Brali jsme se oba velmi mladí, mně bylo 18 a manželovi 21 let. Svatba byla na národním výboru, oslavovalo se doma, měli jsme prostorný byt ve starším činžovním domě ve středu města. Hostinu připravila moje maminka s pomocí příbuzných žen. Kromě příbuzných jsme si pozvali i pár svých kamarádů, aby starší neměli převahu.
Ten starý dům měl jednu zajímavost. V přízemí byla prodejna Masny, a ta měla k dispozici i studené sklepy na uchování masa, mrazáky nebyly ještě moc rozšířené. Protože svatba byla v srpnu a bylo to opravdu horké léto, půjčila si jeden sklípek k uchování potravin ke svatbě moje maminka. Připravená jídla se odtud nosila na stůl. My, mladí, jsme se proto přestěhovali k večeru právě do toho chladného sklípku a užívali si vlastní zábavu včetně dobrého jídla i pití, které bylo kolem nás. Byl tam s námi tehdy i osmiletý bratrův syn, kterému se to obvzlášť líbilo, protože mé mamince pak řekl: "Babi, až se budu ženit, tak u tebe ve sklepě." Moc jsme se pobavili.
My, novomanželé, jsme šli spát do vlastního bytu, který jsme si zařídili už před svatbou v rodinném domě manželových rodičů. Nábytek jsme si nechali dělat na zakázku ve Vrchlabí, kde se takový nábytek vyráběl. Nechtěli jsme sektorový, který jediný byl tehdy k mání. Dodací doba byla rok. Když nám přišel telegram, abychom si pro něj přijeli, byli jsme nadšení. Tatínek sehnal stěhovací vůz a jelo se. Byl to hezký nábytek do obývacího pokoje. Ložnici jsme dostali od rodičů - takový "Ludwík lV." Ten jsme si nechli opravit, nalakovat na bílo se zlatými dopolňky, vhodné záclony opatřila tchýně od příbuzných ze západního Německa. Byteček jsme měli hezky připravený, i s kuchyní, tu mi koupila maminka s tatínkem. Všichni svatebčané se šli na něj podívat, aby měli doma co povídat. Byla to hezká, povedená svatba.
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Marie Ženatová
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Kdyby mi ještě před časem někdo nabídl návštěvu koncertu Josefa…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
