Když jsem se vdávala poprvé, byla jsem velmi mladá, naivní a plná očekávání. Vdávala jsem se hodně brzy, protože to tehdy bylo modní. Která se brzy nevdala, vypadala, jako když ji nikdo nechce. Nebylo asi moc moudré, že jsem svého nastávajícího neznala dlouho a vlastně jsem vůbec neviděla, že jsme každý jiný a že si ani moc nerozumíme.
Kdybych věděla, jak se ten člověk hrozně přetvařuje, nevzala bych si ho. Před svatbou byl velice pozorný. Podržel židli, dveře, kabát a pořád se staral jak se cítím, jestli mi není zima atd. Zdálo se mi, že s ním budu mít hezký život. Nastávající tchýně byla suchá, protivná stařena a tchán opilec, což mi dlouho tajili. Na hromadné fotce si zkuste tipnout, jestli tu kyselou tchyni poznáte. Ona hned po našem obřadu ironicky pronesla, že je zvědavá, jak nám to dlouho vydrží.
Moji rodiče prodali pianino, aby mi mohli vystrojit svatbu, ale druhá strana nepřidala nic.
Svatba probíhala celkem klidně, až na to, že jsme zapomněli pozvat jednu tetu a ta nám to nemohla dlouho odpustit. Také se na moji svatbě seznámila kamarádka s mým ženatým švagrem. Právě sice přišla s psychiatrické léčebny, no měla nějaký problém, ale byla velmi hezká. Švagr za ní chodil dlouho do bytu, který sousedil s bytem mých rodičů. Nikdo z rodiny o tom ale nevěděl.
Zato můj drahý manžel se velice změnil a vypadalo to, že mě ani nevnímá, o kabátu a dveřích se nedálo ani mluvit. Na svatbu sice velmi pospíchal, ale šlo mu asi o to, aby měl syna, který zdědí jeho jméno, o kterém si myslel, že je po nějakých šlechtických předcích. Jméno bylo opravdu vyjímečné, ale o šlechtickém rodu se mluvit nedalo.
Kluky jsme měli nakonec dva, ale mezi prvním a druhým mě manžel donutil k potratu, na který jsem málem umřela. Chtěla jsem se s ním rozvést, ale muž mě vydíral, že mi vezme děti. Já naivní blbeček jsem tomu věřila a vydžela s ním ještě dlouhých deset let.
Jediné, co z našeho manželství vzniklo hezkého, jsou naši dva synové. Docela se povedli, nepotatili se, jsou schopní a mají hezké rodiny. Jejich táta už je po smrti a tak o něm už mluvit nebudu.
Druhá svatba byla bez účasti rodiny a příbuzných. On, jelikož byl starší, už rodiče neměl a moji rodiče z něho radostí nejásali. Byli jsme tedy na svatbě dva a naši dva svědkové. Ani moje děti, které byly už odrostlé, na svatbu nešly. Můj výběr se jim nelíbil. Vlastně jsem se vdávala v očekávání trošku lepšího života, ale absolutně z mé strany bez nějaké lásky. No, jak jinak, nemohlo to dopadnout dobře. Já jsem očekávala, že mi trochu finančně pomůže, protože měl dobré postavení, ale i v tom to nebylo dobré. On se stylizoval do role starého dědka a já jsem byla v nejlepších letech. S dědkem se opravdu žít nedalo. Nebudu se dále rozepisovat, protože to už opravdu zajímavé není. Nejhorší ale bylo, že on se rozvodu hrozně bránil, no měl dobré bydlo, a mně trvalo hrozně dlouho, než jsem se ho zbavila.
Do třetice už jsem se opravdu vdávat nechtěla, i když jsem poznala největší lásku svého života. Žili jsme spolu dlouho a na toho člověka nikdy nezapomenu.
P.S.: Je to hodně zkrácený můj život a moje nepovedené svatby. Opravdu jsem neprožila lásku na celý život. Takové to, vzali se a byli šťastní celý život, se nekonalo.
Pošlete odkaz na tento článek
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních!…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %