Když jsem chtěla začít psát povídání o svých radostech a ukládala dokument k psaní na pokračování, bylo třeba jej pojmenovat. A ejhle, vykouklo na mě slovíčko „seniorské“. Zamýšlím se, jsem já už senior? Hlava se vzpouzí, ale tělo už už chce přikývnout.
Pokorně mu to dovolím a pro tentokrát se přidám na stranu těla. To proto, abych mohla psát o svých seniorských radostech.
A moje seniorské radosti?
Vlastně nejsou jen seniorské. Proplétají se mým životem po celá dlouhá léta jako červená nitka. Jen teď, co jsem pověsila bílý zdravotnický mundůr na hřebíček, mám zase na ně víc času.
Ale začnu od počátku, kdy jsem své radosti potkala poprvé. Co pamatuji, už na základce se u mě projevovala potřeba kreativních činností rukama. Fascinovala mě příroda a toulky se skicákem, ve kterém přibývaly obrázky květin. Vyráběla modrotiskové obrázky krojovaných postaviček. Chemická modrotisková metoda, kterou mě naučila moje učitelka na výtvarném kroužku. Sbírala jsem vyschlá dřevíčka v lese a hledala v nich zakleté tvary a pak nožíkem upravovala a upravovala, až mnu viděné se stalo viděným pro koho kaliv. Na trička kopírovala toluenem obrázky zpěváků ulovených v dobových časopisech. Šila halenky a na ně vyšívala květinové motivy…. A takhle bych mohla pokračovat. Moje kreativní dušička milovala a miluje všechno, do čeho mohu dát kousek sebe a tím vytvořit něco odlišného, osobitého, vyjadřující osobnost jednotlivce.
Jak ubíhala školní léta, osud mě nasměroval úplně k jiné profesi. Studia mě posunula k profesi zdravotníka a naplno mě pohltila už v době studií. V té době mě potkalo fotografování, které se pak promítlo i v mé profesi. Jen v období šesti let mateřské „dovolené“ bezprostředně po studiích převládla moje kreativní duše, ale po ní bylo nutné dohánět zdravotnické vědomosti a dovednost. Jak běžel čas jen sporadicky, ve chvílích, kdy mi pocitově hrozilo v běhu pracovních povinností vyhoření, jsem se ke kreativní činnosti podvědomě vracela.
Když pracovní čas dospěl do poslední fáze a na dveře začal klepat důchodový věk, ještě chvíli jsem vydržela v pracovním kolotoči, ale už v té době začala navštěvovat kurzy celoživotního vzdělávání na ZČU Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. Nejprve jsem si doplňovala vědomosti ve fotografii u profesora Radovana Kodery. Teoreticky, a pak i prakticky, v ateliérech školy. Naprosto jedinečné. K tomu si připsala několika semestrové Dějiny umění. Další rok pak Design interiéru. Naučila se pracovat v programu SketchUp pro simulaci interiéru a ostatní šlo ze mne. Z toho, co mě bavilo již v mládí, ale neměla jsem na to čas. Práce s kreativitou, s barvami, estetickým viděním, a hlavně s fantazií. Další rok pak zápis do dvousemestrového grafického designu, kde přibila schopnost částečně ovládat program Adobe Ilustrátor. Ve druhém semestru vše, bohužel, ovlivnil zatrolený Covid. Jen tak pro zajímavost, celoživotně jsem pracovala na virologickém oddělení. Asi se mi ten „nano vandrák“ chtěl pomstít. Alespoň jsem se však po covidu měla kam vrátit a pokračovat. Postupně a bez traumat jsem přešla do „penze“. Pro někoho těšené a pro někoho, jako já, nepředstavitelné. A víte, co mě na tom baví nejvíc? V jednotlivých kurzech se sejdou lidé různého věku se stejným zájmem. Naprosto přirozeně si předáváme své pohledy na přístup k zadaným úkolům, které jsou samozřejmě ovlivněné i věkem, ale věk najednou nehraje tu nejdůležitější roli. V diskusi jsou jen lidé s různými názory, kteří si chtějí naslouchat, protože se chtějí ve svých dovednostech posouvat.
Všechna tato činnost se pak promítá v mém každodenním životě. Digitalizuji si staré kinofilmy focené starou Praktikou, kterých mám velký archiv. Dělám pak překvapivou radost lidem na upravených stařičkých obrázcích ze sedmdesátých let. Vůbec fotografování, jak a co zachytím přes hledáček fotoaparátu a co s tím provedu v Zoneru a dám obrázkům další rozměr, tak to je jako jít každý den novou krajinou. Umím také poradit při tvorbě interiéru u lidí, kterým se líbí propojení starého a nového. Najít cestu, aby se staré a nové mělo rádo a nestínili jeden druhému. To mě baví. A grafický design nachází své uplatnění při tvorbě různých přáníček, novoročenek…Zapojuji do nich své drobné kresbičky, fotografie, estetické cítění, volbu písma…a kruh se uzavřel. Všechno, co se vine mým životem jako červená nitka se propojilo do vnitřní smysluplné radosti z kreativní činnosti.
Čas od času se mi ještě připomene mé zdravotnické povolání. Ráda se podívám na své bývalé oddělení ve „fakultce“ a sleduji, kudy se ubírá cesta mé zdravotnické profese a těším se z toho. To ano, nezapírám, ale můj život se obloukem vrátil k mé podstatě, která mi byla dána do vínku.
A co si přát? Snad jen, aby mi život dopřál užít si všechno to, co ve mně postupně celoživotní vzdělávání zanechalo a stále rozumět prolínání generačních názorů.
Tak to bych si opravdu přála!
Pošlete odkaz na tento článek
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako…
Měsíc únor definitivně odešel. Máme ukrojeny dvě dvanáctiny z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %