V předškolním věku mě nejvíc bavilo hledat kešky na haldách uhlí v sousední elektrárně. Čudila nám bezostyšně do oken. Rodiče ale měli vystaráno a nadšení jim opadlo až po návratu horníka ze šichty.
Tím ale romantika nekončila. Následovalo zažehnutí věčnýho ohně ve sklepě pod kotlem, překýblování ohřáté vody do plechový vany a následně vynošení do sklepního kanálku, z neznámých důvodů umístěného metr nad úrovní podlahy.
V době rudýho gentlemana a jeho bílýho bratra s neomylnou opakovačkou, žádnýho kluka nelákalo stát se předákem nebo dokonce vyznamenaným úderníkem. Jediným cílem bylo vzít v boji s bledými tvářemi spravedlnost do vlastních rukou, kdy každý toužil položit život za práva indiánů nebo aspoň kámošit s Nšoči, a tak i řadový uhelný indián musel být vyzbrojen minimálně tomahavkem. Kdo však chtěl velet vyšší jednotce, ani s lukem nevystačil.
Zabezpečení ohnivé vody ještě nebyla v našem věku podmínka, ale nutně musel vlastnit pušku. Štěstí mi přálo a na bílém trhu jsem vydražil nefunkční vzduchovku. Jmenování kmenovým náčelníkem bylo jen otázkou prvního zasedání Rady starších. A šlo to i bez koní, stejně by se jim nohy do lignitu bořily. Asi proto jich dnes pod sebou sedlám stádo. No prostě krásný život normálního, vyrovnanýho indiána.
Zásadní změna přišla nástupem do první třídy, kdy péro z čelenky vystřídalo pero psací. Že do věčných lovišť putovalo oslovení náčelníku Mlčící puško, dejme tomu. I pokřikováni šiško piško jsem zvládal s noblesou, ale nezhojitelnou ránu způsobilo odborný nařízení předělávat leváky na praváky. Ach jo, už jenom trefit se pravou rukou do kalamáře byl naddětský úkol. Ale i plnicí pero umělo slohovou práci natolik ukryt pod nánosem kaněk, že moje hluboký myšlenky nešlo předat lidstvu ani soudružce učitelce. Jako by tehdejší heslo Kupředu levá, zpátky ni krok, nejednou neplatilo.
Zlozvyk, žužlat druhý konec tužky, otec vyřešil efektivně. Napovím, že jsme měli slepice.
A tak neustálým pendlováním psací potřeby z levý do pravý jsem postupně zblbnul. Dodnes nevím, která strana je levá či pravá a moji navigací je pouze ukazováček, pač džípíesku nepoužívám. Ta sice někdy umí neomylně nalajnovat cestu z bodu A do bodu B, ale daní je ztráta poznat formou bloudění doposud neznámá místa.
Naštěstí jedna ze základních sedavých činností nebyla výukou korigována, pač až do této strohé místnosti kompetence novátorů nesahaly. Nebylo jasné, jak je uplatňovat. S tužkou to bylo naopak snadné, tu mi strkali s pohlavkem z levé do pravé.
Díky moudrýmu školství jsem dokonale předělán. Píšu pravou, lžíci i příbor držím podle mentální situace, aniž bych věděl, jestli dobře, a to úplně všechno ostatní dělám naštěstí výhradně levou. Je další neskonalou zásluhou tehdejšího výchovnýho programu, že mě nenutil držet v pravý i nástroje. Pokud by se tak zblbnutím ze školy stalo, tak rodinné směrnice jasně nařizovaly okamžitě zasáhnout ve prospěch správný ruky.
Ani nevím, jestli tato kravina měla nějaké oficiální zdůvodnění nebo si to soudruzi jen tak vymysleli...tak mě napadá, máte někdo také předělávací zkušenosti?
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
