Vracela jsem od lékaře domů běžnou autobusovou linkou jedoucí do Zlína. Na nastupišti je několik starších lidí, kteří byli na nákupech nebo u lékařů a těsně před odjezdem se najednou objeví spoustu dětí, asi tak okolo 8 -10 let se svým vychovatelem a vychovatelkami. Řidič nechá nejdříve nasednout běžné cestující a naposledy do autobusu pustí zadními dveřmi tyto děti s vychovateli. Zejména vychovatel se hned při nástupu chová poněkud zvláštně. Organizuje, které dítě si s kterým má sednout a po nás, co sedíme na kraji, požaduje, abychom se posunuli, že děti si chtějí sednout. Jenže většina z nás vysedá na prvních zastávkách, a tak děti pouštíme pochopitelně k oknu. No, nelíbí se mu to, že jestli není jedno, kde si sedneme. Odpovídáme mu, že není, že vysedáme na prvních zastávkách. 

Autobus se plní a vychovatelé zjištují, že ne všechny děti sedí, a tak zaznívá od vychovatele další pokyn, aby si děti sedaly po třech a div by nechtěl, aby se scvrkli také běžní cestující. Načež se samozřejmě ozýváme, co je to za výchovu, když děti musí sedět. Jeho odpovědí jsme však byli šokováni. Prý kvůli bezpečnosti. A to už jsme psychicky nevydrželi a pěkně jsme mu dali najevo, zda nechce, aby staří vstali a pustili děti. Opět jsme šokováni jeho pohotovou odpovědí. Prý mají na sedadlo stejný nárok jako ostatní, že zaplatily cestovné a jednou prý na nás, důchodce, budou tyto děti platit ze svých mezd odvody na naše důchody. Tak to jsme už skoro všichni vybouchli jako raketa na Ukrajině a hned jsme mu pohotově vysvětlili, že tyto děti na nás dělat rozhodně nebudou, že budou dělat právě na své současné vychovatele. A já sama jsem jen dodala, že jak si děti vychovají, takové je budou mít a dle toho se k nim budou chovat. A další paní dodala, že doufá, že se mu jeho postoj vymstí v jeho stáří. A vychovatel nás ještě informoval, že v přepravním řádu není nikde napsáno, že děti nebo mladí lidé musí uvolnit místo starším a starým cestujícím. Tak to nás dostalo. Dříve jsme žádné pravidla slušného chování nepotřebovali a věděli jsme že staršího člověka, nebo mamince s bříškem je slušností uvolnit místo. Učili nás tomu rodiče, ve škole a i tehdejší řidiči nás do autobusu nepustili dříve, až nastoupili dospělí. A pokud řidič během jízdy viděl, že někdo ze starších stojí, tak si v autobusu dokázal udělat pořádek. Zejména pokud to byl už opravdu starý člověk.

A jak to dopadlo na dalších zastávkách? Bohužel dost špatně, nasedali další starší lidé a děti seděly a vychovatelé byli vysmátí. Jak ubohé...

Když jednoho chlapce paní požádala, aby pustil sednout staršího pána, tak se vychovatel osočil, že za dítě zodpovídá on. Přece musí sedět kvůli bezpečnosti! A já se ptám, jak bezpečné je sedět po třech lidech na sedadlech, kde patří 2 osoby? A neměl pro děti kvůli "bezpečnosti" objednat zájezdový autobus? Zřejmě jej neobjednal proto, že by to jejich cestování vyšlo mnohem dráž. Ale pro děti by bylo "bezpečné".  

Toto všechno ty děti slyšely, jak je pomalu vychovatel navádí, že nemusí pustit staršího sednout. Co to je za výchovu? Vždyt ten vychovatel by potřeboval sám vychovat. Pak se nemůžeme divit, že mnozí mladí se ke starším chovají nedůstojně, ošklivě, násilnicky a zcela bez úcty a mnohdy i s posmívaním se. Jak asi by se tomuto vychovateli líbilo, kdyby jeho maminka sotva stála na nohách a musela v autobuse koukat na sedící dítě?