Někteří lidé si myslí, že když budou na druhé žalovat, pomlouvat a jinak manipulovat, tak si zvýší svou cenu. Především se to děje v práci a dalších oblastech života, kde si lidi nemůžeme k sobě vybírat a nejde se jim vyhnout. Jeden z motivů, proč někteří tak konají, že si myslí, když budou poukazovat na chyby druhých zamaskují své prohřešky. Podle nich je nadřízení potom lépe vyhodnotí.

Bohužel, velká skupina vedoucích tento způsob využívá jako kontrolu a zpětnou vazbu svého svěřeného kolektivu. Dělal jsem vedoucího provozu a měl jsem v pracovním kolektivu dvě ženy, které na sebe neustále žalovaly. Asi se neměly rády a záviděly si, i když neměly co. Lezlo mi to na nervy a zdržovalo mě to. Zavolal jsem si je a povídám: „Ty jsi říkala o Marušce to a to. A ty zase o Aničce něco jiného. Vyříkejte si to tady“. Mlčely. Měl jsem od té doby klid. Také ostatní tu „činnost“ značně omezili.

Jak proti takovým lidem bojovat? Nastoupil jsem do úřadu, kde jsme pracovali ve dvojicích a kolegyně na mě permanentně donášela. Pan ředitel z toho také neměl radost. Musel to řešit. Co s tím? Jak ji zastavit? Dostal jsem nápad, když veřejně „vykřičím“, co dělá, tak její ohavné konání možná omezím. Každý bude mít informace, co je to za mrcha. Počkal jsem si, až bude porada a budeme v plném počtu. O přestávce jsem zvýšil hlas, aby to všichni slyšeli: „Jano, pokud máš ke mně výhrady, byl bych rád, kdybys mi to řekla do očí a následně jsme si to vyříkali. Nechci, abys na mě žalovala u nadřízených“. Lidé si udělali o ní obrázek a vzpomněli si, že se její „činnost“ týká i jich. Po tomto veřejném pranýřování, které se jí nelíbilo, žalování sláblo. Nakonec mí nadřízení vyhověli mé žádosti a chodil jsem na kontroly s někým jiným. Také teď ve škole, když děti na sebe žalují, tak pokud to není něco vážného, tak jim sdělím, že žalování nemám rád.

Na žalování mě pojí velmi zajímavá vzpomínka. Každý rok jsme se sjeli všichni inspektoři, kteří dozorovali výrobu mlýnských, pekařských, cukrářských výrobků a těstovin, na celostátní poradu v některém městě v České republice.  Tentokrát to bylo v našem městě. Radili jsme se v jedné renomované pekárně, cukrárně a výrobně lahůdek. Pan majitel byl zvláštní osoba, ale odborník. Jeho výrobky nemusely mít reklamu. Prodávaly se samy. Dokonce v obchodním řetězci dostal cenu, kterou chtěl. Samozřejmě vyjednávaní bylo i o nátlaku. Nevíte, jak se to dělá? Zavedou vás do místnosti, kde je šero a kterou neznáte a neumíte si ji představit. Také další finty. Tato manipulace se učí v oboru marketing na některých vysokých školách. Podle mě je to svinstvo, které by se mladí neměli učit! To do školních osnov nepatří. Nakonec prohráli a přistoupili na jeho podmínky. Proč? Měl nejlepší chleba a lidé si ho žádali. Vystudoval stejnou odbornou školu jako já. Potravinářskou v Pardubicích. Tehdy to byla vstupenka do zaměstnání. Dnes je to o ničem. Po studiích začal pracovat jako technolog v pekárně. Potom se dal na vojnu. Téměř dvoumetrový voják prý tahal v Afganistánu i pytle s ostatky zabitých nepřátel. Nezraněn se vrátil, vzal si úvěr a postavil na zelené louce moderní pekárnu a cukrárnu. Později přidal k rohlíkům ještě lahůdky. Ta válka je v něm stále. Neustále nosí u sebe pistoli. V jeho pekárně válely těsto vedle sebe dvě ženy. Navzájem se nenáviděly. Jedna na druhou žalovaly a dělaly si naschvály. Pan majitel je měl plné zuby. Zavolal si je do své kanceláře a posadil naproti sobě. Vytáhl revolver, natáhl ho a položil mezi ně. „Když s tak nenávidíte, zvedněte pistoli a jedna druhou zastřelte“! Ženy zbledly a blekotaly. Asi tam v komoře náboj nebyl, ale byl od nich pokoj.

Myslím si, že s tímto nešvarem se skoro setká každý. Mám známou, důchodkyni. Na pár hodin denně ještě pracuje. Ne kvůli penězům, i když se hodí, ale hlavně, aby byla mezi lidmi. Je vdova a samotné jí je smutno. Divil jsem se, proč ředitelka je k ní odměřená, když ostatní jsou s její prací spokojeni? Proč ji smlouvu neprodloužila? Šéfová se totiž s jednou kolegyní pravidelně radí v personálních otázkách. Na její názor dá a ostatní ji nezajímají. Ta na ní žalovala a pomlouvala ji. Proč? Potřebovala její místo pro svou známou. Výhoda důchodce je ta, že je svobodný. Nezemře hlady a má na složenky. Nemusí být v kolektivu, kde ho nadřízený nechce.