Příběh je to letitý, ještě z doby, kdy vozidlem záchranky byla dvanáctsettrojka, která se současnými vozidly záchranné služby měla srovnatelnou snad jen barvu majáku, a kdo neměl doma pevnou linku, stejně pomoc nepřivolal, natož ztracen kdesi v prostoru.
Za městem máme rybník Rosničku a u něj hulící parkoviště. Toho dne jsem s cigárem v bezpečné vzdálenosti od karoserie velorexu chytal zrakem na hladině uklidňující vlnky, když tu se najednou rychle přibližoval charakteristický zvuk kočárku zvaného hrkáč a z lesíka vyšla zoufalá paní. Jednou rukou vlekla kočár a druhou v náručí svírala zakrvácené a už zjevně pláčem vysílené dítě.
V té době se začala odvíjet moje éra vzdělávajícího se hypochondra a rozdíl mezi tepenným a žilním krvácením už byl v mých rozlišovacích schopnostech. Převoz na odbornou zdravotní péči byl však nezbytný.
Okamžitě jsem zželel kouřku, s pozoruhodnou vynalézavostí oba nasoukal do vozidla a vyrazil rychle za lékařskou pomocí. No rychle. Prvním úskalím bylo prudké stoupání. Vyřval jsem ho na jedničku. S vjezdem na hlavní silnici už problém nebyl. Po zapnutí světel, tehdy to ještě nebylo povinné, a za krátce přerušovaného trvalého troubení, byla trajektorie záchranné mise nepřehlédnutelná. Aby také ne, velorex s takovou projevem byl přinejmenším podezřelý a vyhodnotit u vozidla pro invalidy, co se právě děje v kabině, vyžadovalo spíš fantazii než rozumný úsudek. Ve hře mohla být i náhlá duševní příhoda.
Na hlavní jsem vmžiku naházel všechny zbývající rychlosti, velorex poskočil, kdyby zafoukalo i vzlétnul a s patřičným osvětleným rámusem profrčel městem. Samozřejmě za patřičné pozornosti spoluobčanů. Nikdo netušil, co se děje. Jen ti, kteří poznali řidiče, nemohli z nevědomosti uvěřit, páč jsem byl doposud veden jako solidní persona.
Naštěstí se po celou dobu záchranné mise dařilo paní držet šátkem krvácení pod kontrolou. S efektním smykem zadního kola jsem malinko na štorc zastavil na místě vyhrazeném pouze pro rychlé sanitky. Ještěže tam byli dva vrátní. První se při pohledu ze služebního okýnka ihned zhroutil a druhý vyběhl evidentně verbálně a fyzicky připravený. Stačil však pohled do kabiny, a pak už se odvíjelo vše, jakoby přijela regulérní záchranka, případně přistál vrtulník. Hrkáč jsem před špitál dovezl napodruhé už jako běžný účastník provozu.
Znáte to, někdy hodně krve ještě neavizuje fatální zranění, což byl naštěstí tento případ. Ale i tak, představte si, že paní měla dítě jen na hlídání....uf to musely bejt nervy.
Je důležité, stát ve správný čas na správném místě s libovolným vozidlem. I nejmodernější záchranky na celém světě byly v tuto chvíli k ničemu. Na parkovišti jsem hulil sám a do civilizace by paní stoupala ještě 100 metrů. Ne vždy platí, že kouření škodí zdraví.
Že o hrůzostrašné příhodě píši zvesela a ještě před Vánoci? Protože k nim patří pohádky, které mají vždy šťastný konec, a tak ze zraněného batolete vyrostl chrabrý princ, vybojoval si na zábavách krásnou princeznu a žijí spravedlivě mezi námi.
Nemocnice v době příběhu Mezi těmi sloupy jsem přistál. Běžné parkoviště bylo na místě stojícího spartaku. Při pohledu na tuto fotku jsem si na příběh vzpomněl.
Současná podoba nemocnice.
Ono záchranné vozidlo s rodiči, švagrovou a neteří. Bylo to ostré vozidlo, všimněte si blesku na dveřích a maják na střeše by mu slušel, jen by se tam musel přišít.
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
