Schody, co nikam nevedou

Domácí mazlíčci

Schody, co nikam nevedou

Datum: 13. 8. 2023

Diskuze: 14

FOTO: Hana Šimková

CELÁ
GALERIE

Stala se mi taková zvláštní příhoda. Měla jsem dojem, že v životě ještě nějaké schody vyjdu a že se budu zase dostávat nahoru, kde mě možná ještě něco hezkého čeká. Myslela jsem si, že mě ty schody ještě někam dovedou. Že by do nebe? No, to nevím. Bylo to takové divné, že ty moje schody najednou nevedou nikam a že končí zdí, když mi zemřel můj pejsek Matýsek.

Prostě jsem se u té zdi ocitla a chtěla ji prorazit svojí hlavou. Někdo mě však zachránil a nenechal mi tu hlavu rozbít. Dostala jsem radu, že si musím pořídit zvířátko jiné, aby ta bolest trochu polevila.

Věděla jsem, že je to rada dobrá. a že to musím udělat. Tentokrát si ale pořídím kočku. Nebudu muset ven, budu se s ní mazlit a čekat, že vyplní moji samotu. Přinesla jsem si tedy domů krásného kocourka, nalezence. Byly mu tři měsíce a byl opravdu krásný. Nakoupila jsem mu celou výbavu, včetně hraček a kočičího jídla. Myslela jsem si, že mi bude vděčný. Bude si hezky hrát a mazlit se se mnou. Jeho však hračky vůbec nezajímaly. Bavil se tím, že na mne pořádal útoky, skákal na mne a bohužel vždy do mne zatínal drápy. Začalo to být neúnosné. Nohy i ruce jsem měla podrápané úplně hrozně. Jelikož mám špatnou srážlivost krve, tak jsem neustále krvácela a musela být celá polepená náplastí.

Ještě ke všemu jsem zjistila, jak mi chybí procházky s pejskem. S divokým kocourem jsem seděla stále doma. Samotné se mi na ulici nechtělo. Všude jsem viděla Matýska. Rozhodla jsem se, že kocourka vrátím. Paní, která mi ho dala do opatrování, to chápala a vzala si kocoura zpátky. Už je v další rodině, kde je ještě další kočka, a tak si ho možná usměrní. Má se dobře, i když je to pořád ďáblík.

Sama jsem ale zůstat nechtěla, tak jsem si šla vybrat do útulku zase pejska. Malé pejsky neměli a ten, co byl trochu přijatelný, se mi moc nelíbil. Ještě ke všemu měl osm a půl kila, strašně táhnul, že bych měla co dělat ho udržet. A vůbec nebyl přítulný.

Už jsem začala být hodně zoufalá a zase jsem stála u té zdi. Bohužel, procházet zdí neumím. No, trochu to zkrátím. Nakonec jsem našla na internetu malou čivavu. Jeli jsme pro ni až do Berouna a už ji mám doma. Je úžasně přítulná, šikovná a dělá mi radost. Na Matýska nikdy nezapomenu, ale Amálka mě dělá opět šťastnou.

| domácí mazlíčci | Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

14 komentářů

Soňa Prachfeldová 15.8.2023 23:03

Hanko, udělala jste dobré rozhodnutí. Amálka vám prosvětlí dny . Máme v rodině též takto zbarvenou čivavu. Někdy je ustekaná, je to moc chytrý pejsek. To se i o civavách říká, že jsou opravdu chytré. Ať se vám daří. ☀️

Jitka Hrůšová 13.8.2023 21:48

Paní Šimková, také Vám přeji mnoho radosti s fenkou Amálkou. Ze své zkušenosti vím, že někdy se člověk s kočkou nedomluví. Hlavně přeji hodně zdraví a šťastných let Vám i Amálce. P.S.: Díky za úžasnou úvodní fotografii. Připomněla mi romány Franze Kafky.

Hana Šimková 13.8.2023 20:14

Všem vám moc děkuji za milá slova.

Alena Vávrová 13.8.2023 18:33

Moc mě to potěšilo, Hani, že jste se s Amálkou našly a bude Ti zase dobře.

Zuzana Pivcová 13.8.2023 18:07

Moc dobře, Haničko, každý by měl mít zvířátko, s kterým si dobře padnou, povahově, i velikostí zvířete, jeho osobními potřebami. Tak ať se spolu máte dobře a užijete si hodně radosti.

Jana Kollinová 13.8.2023 16:02

Paní Hanko, přeji vám oběma mnoho šťastných společných dní.

Dana Puchalská 13.8.2023 15:39

Hani,tak ať se u Tebe doma má Amálka stejně dobře,jako se měl Matýsek.

Marie Seitlová 13.8.2023 14:38

Pěkný příběh, který dobře skončil. Přeji vám pěkné procházky s Amálkou.

Jana Jurečková 13.8.2023 13:55

Paní Hanko, když se mi ztratila moje černá kočička, byla jsem zoufalá. Jednou jsem šla na procházku a na Bezejmenné ulici /tak se ta ulice jmenuje/, jsem uviděla kočičku. Zazvonila jsem na zvonek a paní mi potvrdila, že není ničí. Vzala jsem ji domů, ale po 4 dnech jsem ji pustila ven, protože moje rozhodně nebyla. Pokud by se vrátila asi bych to řešila, ale šla zpět na tu ulici, kde byla zvyklá. Pokud ji tam potkám, tak ji pohladím a pochován, to je vše. Moc vám přeji nového pejska, jak vidím už ho máte ve svém srdci.