„Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla svině!“

„Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla svině!“
Brána Dolního zámku v Panenských Břežanech. FOTO: Pavel Hrdlička, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia

Kdysi jsem vlastnila v Panenských Břežanech malý baráček. Baráček s bohatou historií. Patřil k dolnímu zámku a bylo to prý zámecké zahradnictví. Když zámecký pán utekl před Němci, obsadil zámek nejdřív Neurath a pak, jak všichni vědí, Heydrich.

No a jak čas běžel, nastala doba, kdy jsme se hrdými majiteli bývalého zámeckého zahradnictví stali my. První, s kým jsem se seznámila, byla sousedovic babička. Náš dvůr byl částečně společný, a tak jsem měla tu čest babičku potkávat pokaždé, když jsme přijeli. Měla na dvoře slepice a často se mnou dala řeč.

Její názory byly svérázné. Jako pamětnice vzpomínala na válku a na to, jak celá vesnice byla zaměstnaná buď v horním, nebo v dolním zámku. Vyprávěla mi, jak pracovala v parku, na poli, jak Němci hnali vězně do rybníka, aby se tam umyli.

„A co Heydrichovi?“ zeptala jsem se.

„Jó, Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla teda svině,“ pravila sousedovic babička rezolutně a mně tím vyrazila dech.

Když jsem ho zas popadla, zeptala jsem se, proč byl Heydrich slušnej a proč Heydriška svině?

„Protože Heydrich vždycky odpověděl na pozdrav a Heydriška nikdy!“

A bylo. Jak málo někdy stačí, aby se jeden, ač masový vrah, stal v očích prostého lidu slušným. Že Heydriška byla svině, o tom žádná. Na tom jsme se s babičkou shodly. Ale Heydrich, a slušnej… 

Přemýšlela jsem dlouho a vlastně o tom přemýšlím dodnes. Všechno je relativní. I masový vrah může být zdvořilý, může být vzorným otcem.  Na druhou stranu pak člověk, kterého maminka nenaučila zdravit, prosit a děkovat, může se jevit jako lotr, přestože by nezabil ani mouchu.

Já mám štěstí. Maminka mě naučila zdravit, děkovat i prosit, a taky mi vštípila, že se slabším nesmí ubližovat. Jen někdy na své dobré vychování zapomenu a zachovám se neadekvátně. Jsem jen člověk a chybovat je lidské. Jen bychom si to měli uvědomit a naše svědomí by mělo zapracovat. Ach jo. Není jednoduché být vzorným. Vzorným lze být, zdá se, pouze v knihách pana Foglara.

Občas musím ze svých zásad a razantních postojů ustoupit. Občas se totiž stane, že potkáte někoho, s kým byste v minulosti nedokázali najít společnou řeč, ale dnes to jde. Doba se mění, postoje taky. A zásady jsou od toho, aby se občas porušovaly. I když minulost a špatné skutky si nikdo neodpáře. Jdou za námi.

Přesto nemůžu se sousedovic babičkou souhlasit. Heydrich nebyl slušnej člověk, přestože zdravil. I když na venkově platí dvojnásob, že se prostě zdravit musí. Jinak máte peklo.

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
18 komentářů
Dana Divišová
Pane Stránský, z mé zkušenosti si Ukrajinci myslí, že jim bude vše tolerováno. Já například dodržuju dopravní předpisy a ukrajinské drahé auto mne musí předjet, protože na předpisy kašle. Tuto skutečnost mám já. Nevím, co je to za řidiče, když tu žádní mladí chlapi být nemají. Před válkou jsem tolik drahých aut s UA značkou nepotkávala. Před prázdninami téměř denně. Vyhýbám se jim, protože nevím, kdo by uhradil případné poškození auta.
Dana Divišová
Paní Zajícová, přesně jste popsala, co jsem se i já dozvěděla před 50 lety od pamětníků. Lidi v Břežanech měli zaměstnání, o víc se zřejmě nezajímali. Jinak si to neumím vysvětlit. Vím, že se báli, když Heydrichovům auto přejelo syna. Nakonec to dobře dopadlo (pro místní). Prý to byla nešťastá náhoda.
Jiří Stránský
Možná to až tak s článkem nesouvisí, ale myslím, že podobný je případ "nenávisti" části českých občanů k nově příchozím uprchlíkům z Ukrajiny. Totiž to nezdravení. My jsme vychovaní tak, že při vstupu do obchodu, ale i na úřad, do čekárny u doktora atd. vždy slušně pozdravíme, nebo aspoň něco zahuhláme. Na Ukrajině tento zvyk nemají, a dodržují nezdravení dokonce i v případě, že vstoupí do obchodu, kde obsluhuje jejich známá nebo sousedka. Takže se našinci mohou zdát jako neslušní, namyšlení nebo dokonce povýšenečtí. Na což je část z nás docela háklivá, a části této části prostě nevysvětlíte, že je to jinak. Jezdím na Ukrajinu dvacet let, takže už se naučili tolerovat, že se čas od času vysmrkám do kapesníku, ale zprvu na mě taky hleděli s odporem...
Zdenka Kauerová
Vážená paní Zajícová, děkuji za Vaše info ohledně bydlení. Bydlela jste v domě, ve kterém jsem se narodila a pak dále žila, než jsem se odstěhovala. Ano, v tom malém domku bydlela pí.Čížková. Vedle v domě v klenutém sklepení, byla prádelna a mandlovna pro "zámek", kde též pracovala moje maminka. Nevím, komu po roce 1945 ty domy patřily. Pak už se měnili jen kupci. Jinak se ztotožňuji s velmi hezky napsaným příspěvkem pí.L. Kočandrlové.
Lenka Kočandrlová
Článek byl zajímavý,nemusíte se za něj stydět,ani omlouvat.Někteří lidé ani neznají historii a zároveň si přečtou jen něco na seznamu či v blesku,ale tam to může být tendenční a zkreslené.Já si přečetla Paměti Liny Heidrych,tam opravdu vzpomíná na ta léta jako na krásná, i když zemřel jim tam tehdy malý syn (přejet autem myslím). Pro ni to mohla být idylka,když tam pracovali nuceně Židé a jiní na jejích záhonech,v domácnosti a pod. Měla všechno k dispozici,nic jí tam nechybělo.... Ona jen reprezentovala s manželem, osobně asi neměla moc příležitostí škodit.
Zuzana Zajícová
...ještě k sousedovic babičce... byla to opravdu velmi prostá žena, byla hodná, ale jak to říct... jednoduchá... jak to řekla, tak jsem to napsala a všichni samozřejmě víme, že pouhé zdravení nečiní z vraha slušného člověka, a že byl Heydrich zrůda, to snad nemusím nikomu zdůrazňovat. Je dobré si článek přečíst pozorně a nemusí být ukvapené závěry.... na i60 je diskuze vždycky slušná, ale co mi psali na Seznamu... to se nedá ani brát vážně, (včetně toho, že za takový bláboly beru ještě peníze).... je to smutné, že internet dává příležitost lidem úmyslně ublížit zlými komentáři. ... za portál i60 jsem vděčná, jinde je to daleko horší... ještě píšu na iDnes, tam administrátoři diskuze přísně hlídají, ale tam mě mají čtenáři v oblibě a nepíšou mi nic zlého. :-)
Zuzana Zajícová
Vážená paní Kauerová, my jsme měli ten patrový domek, koupila jsem ho v roce 1989 od pana Zikmundovského. V tom nízkém domku bydlela paní Čížková, zemřela v den, kdy jsme se tam byli poprvé podívat. Všichni sousedi říkali, že náš domek byl zahradnictví, vedle byla prádelna. Nyní v domě bydlí můj bývalý manžel, ten malý domek je dávno zbouraný, kdysi ho koupili nejdřív jedni sousedi, pak druzí sousedi a místo domku mají rozšířený dvůr. Jaké máte jiné informace opravdu netuším.
Zdenka Kauerová
Vážená paní Zajícová, k výše uvedenému článku sděluji: v Panenských Břežanech jsem žila a bydlela v jednom ze 3 domů, které měly uprostřed dvorek, jak popisujete.Ten nízký baráček jste tedy v dalších letech 1985? odkoupila.Vzhledem k tomu, že má maminka pracovala v zahradě u Heydricha mám trochu jiné informace.
Marie Měchurová
Článek se hezky čte - líbí se mi všechna Vaše vyprávění.
Soňa Prachfeldová
Přečetla jsem jedním dechem. Historie očima pamětníků se tak různí. Jako dnešní současnost.
František Matoušek
Na babččiným dvorku byl klid, Heydrich ji nic nedělal, slušně zdravil, byl tedy slušným člověkem. Že by ale babička nevěděla o prováděných popravách a jiných zvěrstev ? A jeho manželka ? Považovala léta strávená v Protektorátu za nejšťastnější v životě.
Jaromír Šiša
Kyž pročítám rakce...Nikde neni napsáno, že autorka Heydricha obdivovala a nebo s jeho posláním souhlasila. Pouze popsala zkušenost s vyprávěním pamětníka, který zaznamenala jako kronikářka. Že to tak bylo se nám může, či nemůže líbit, ale tak to bylo.
Jan Drvota
Já jsem se asi před deseti lety díky práci potkával s příslušníky KPO (Konfederace politických vězňů), svazu sdružujícího bývalé komunistické vězně. A na jedno válečném večírku jsem se potkal s pánem, který v důsledku odbojové činnosti byl perzekuovaný a musel vykonávat dělnické profese. Bohužel si nepamatuji již jeho jméno, nicméně vyprávěl mi, jak někdy v cca 70. letech pracoval v ČKD ve Vysočanech, kde potkával ty staré strejce mistry, co remcali na kde co. Zejména na normalizační režim. A víte, na jaké období tihle pánové vzpomínali nejraději? Kdy jim bylo nejlíp? Za Heydricha! Protože zavedl jídelny do každé fabriky, zajišťoval rekreace pro dělníky pracující v továrnách, dával jim zadarmo boty, zvyšoval jim přídavky na druhé třetí dítě, zlepšil bezpečnost práce na pracovišti (protože Němci nechtěli zraněné dělníky) a zvyšoval jim dávky tuků a ovoce a zeleniny a nadto ještě více, když překračovali normy. Tehdy prý za války měli normu vyrobit denně alespoň jeden tank, nicméně oni prý zvládali udělat tank a půl či dva. A na tohle tam ti strejcové vzpomínali s nostalgickou slzou v oku bez jakéhokoli uvědomění, že pomáhali vyzbrojovat Třetí říši, která by jim po vyhrané válce zatnula žílu hezky u pytlíku v rámci germanizace českých zemí. Je to vtipné, protože to přesně vystihuje závěr Vašeho článku. Němci potřebovali funkční české fabriky, tak dali dělníkům nejen žvanec, ale i zábavu. Byl to ostatně sám Heydrich, který v rámci konečného řešení české otázky vzhledem k probíhajícímu válečnému konfliktu zdůraznil: „… potřebuji v tomto prostoru klid, aby zde český dělník nasadil plně svou pracovní sílu pro německé válečné úsilí a abychom zajistili přísun pro zdejší obrovský válečný průmysl a další rozvoj průmyslu zbrojního. K tomu patří, že se musí českým dělníkům dát přirozeně tak nažrat – smím-li to tak říci zřetelně – aby mohli konat svou práci. Tento bezprostřední úkol předpokládá, že nejprve Čechům ukážeme, kdo je pánem v domě, aby zcela přesně věděli, že jediným rozhodujícím činitelem je říše…“
Lenka Kočandrlová
Tak nějak to platí stále a dokola. Už je to někdy i trošku humorné,jak reportér v TV informuje,že se někde stala vražda. Vyptává se sousedů (na onoho vraha) a my slyšíme : no on byl takový hodný/slušný,vždycky pozdravil,umýval schody a tak....Ráda bych někdy uslyšela : no,byl to hrozný neřád! Nezdravil,pohazoval odpadky okolo popelnice, plival na schody a každý týden v pátek byl ožralý. Vrazi bývají nevyzpytatelní.
Zuzana Pivcová
A nakonec ještě ta chyba-------v jednom z předchozích článků. Mrzí mě, že jsem to tak pokazila.
Zuzana Pivcová
Pardon, ty překlepy - ovšem, nějaká
Zuzana Pivcová
Je známo, že byla Lina Heydrichová smýšlením větší nacistka než její manžel. Ovše,. když s ní někdejší zpravodaj v NSR udělal rozhovor, jen tvrdila, že to za protektorátu bylo v Panenských Břežanech idylické a že vůbec nevěděla, že by se tu měla páchat nějakká zvěrstva. Tomu odporuje fakt, který jsem tu zmínila v jednom s předchozích článků, totiž, že tehdy již vdova Heydrichová žádala po správě SS přidělení nábytku a dalšího bytového zařízení po deportovaných Židech nebo vězně z ghetta v Terezíně pro práci v zahradě.
Jaromír Šiša
Díky za parádně popsaný příběh pamětníka.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše