No a jak čas běžel, nastala doba, kdy jsme se hrdými majiteli bývalého zámeckého zahradnictví stali my. První, s kým jsem se seznámila, byla sousedovic babička. Náš dvůr byl částečně společný, a tak jsem měla tu čest babičku potkávat pokaždé, když jsme přijeli. Měla na dvoře slepice a často se mnou dala řeč.

Její názory byly svérázné. Jako pamětnice vzpomínala na válku a na to, jak celá vesnice byla zaměstnaná buď v horním, nebo v dolním zámku. Vyprávěla mi, jak pracovala v parku, na poli, jak Němci hnali vězně do rybníka, aby se tam umyli.

„A co Heydrichovi?“ zeptala jsem se.

„Jó, Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla teda svině,“ pravila sousedovic babička rezolutně a mně tím vyrazila dech.

Když jsem ho zas popadla, zeptala jsem se, proč byl Heydrich slušnej a proč Heydriška svině?

„Protože Heydrich vždycky odpověděl na pozdrav a Heydriška nikdy!“

A bylo. Jak málo někdy stačí, aby se jeden, ač masový vrah, stal v očích prostého lidu slušným. Že Heydriška byla svině, o tom žádná. Na tom jsme se s babičkou shodly. Ale Heydrich, a slušnej… 

Přemýšlela jsem dlouho a vlastně o tom přemýšlím dodnes. Všechno je relativní. I masový vrah může být zdvořilý, může být vzorným otcem.  Na druhou stranu pak člověk, kterého maminka nenaučila zdravit, prosit a děkovat, může se jevit jako lotr, přestože by nezabil ani mouchu.

Já mám štěstí. Maminka mě naučila zdravit, děkovat i prosit, a taky mi vštípila, že se slabším nesmí ubližovat. Jen někdy na své dobré vychování zapomenu a zachovám se neadekvátně. Jsem jen člověk a chybovat je lidské. Jen bychom si to měli uvědomit a naše svědomí by mělo zapracovat. Ach jo. Není jednoduché být vzorným. Vzorným lze být, zdá se, pouze v knihách pana Foglara.

Občas musím ze svých zásad a razantních postojů ustoupit. Občas se totiž stane, že potkáte někoho, s kým byste v minulosti nedokázali najít společnou řeč, ale dnes to jde. Doba se mění, postoje taky. A zásady jsou od toho, aby se občas porušovaly. I když minulost a špatné skutky si nikdo neodpáře. Jdou za námi.

Přesto nemůžu se sousedovic babičkou souhlasit. Heydrich nebyl slušnej člověk, přestože zdravil. I když na venkově platí dvojnásob, že se prostě zdravit musí. Jinak máte peklo.