Začátkem srpna po ránu, když jsem pouštěla ven slepice, jsem zjistila, že pod černou kvočnou už něco pípá. Zatím z vajíčka. No, ona kvočnu nechala sedět na pěti vejcích už snacha, než odjela koncem června pryč. Což mi přišlo, vůči synovi a taky vzhledem k tomu, že mě ani neřekla, že se mám o něco starat, jako děsná nehoráznost. Jenomže ty zvířata za to, že ona je nezodpovědná, přece nemůžou, že?
Takže kvočna nejdřív seděla, potom jedno nakřáplé vejce vyhodila, byl to pochopitelně už pukavec a smradu z něj bylo jako "v hradu" a na těch dalších ještě chvíli seděla, než to vzdala a udělala si hnízdo vedle. Ta opuštěná studená vejce jsem dala Petrovi, ať si ten smrad někam vyhodí sám. Tři vejce byla asi neoplodněná, takže to byli už pukavci a v jednom bylo mrtvé kuře, ale teprve zárodek. Pipina si snesla další tři vejce, ty jsem jí označila a kdykoli se tam objevilo neoznačené, tak jsem jí ho sebrala. Ona tři neděle pilně seděla a seděla a pak, když jsem ráno slyšela, že už pod ní něco pípá, dala jsem kolem poledne do přepravky seno a šla jí tam přemístit. No a ona už pod sebou měla jen dvě vejce a jedno kuře? Ach jo, uvařila jsem vejce natvrdo, nastrouhala a smíchala s krupičkou a odnesla to i s malou miskou vody do kurníku. Dala jsem to na druhou stranu té přepravky a doufala, že to to kuře pochopí, nebo mu to třeba máma nějak vysvětlí. Já si je teda brát do kuchyně a svítit jim žárovkou nebudu.
Druhý den ráno jsem byla docela brzo vzhůru, a tak jsem šla i brzo pustit slepice. Hlavně mě zajímalo, jestli tu noc přežilo kuře a jestli něco jí. Možná že mu to všechno sezobala slepice, nevím. Dala jsem jim do talířku další nastrouhané vejce, přidala do toho krupičku, jednu malou nasekanou kopřivu a na prášek rozdrcenou skořápku z toho vajíčka. Jestlipak se nám ještě něco vylíhne? Pípání jsem zatím neslyšela, ale připadlo mi, že jedno vejce lupe, jako když puká. Uvidíme...
Další den od rána už měla slepice v hnízdě dvě kuřátka. Byla úplně jako přes kopírák, takže jsem předpokládala, že to budou oba dva kohoutci? Ten japonský odborník, co kdysi ohledával a třídil vylíhlá kuřata v Dolním Podluží by už s nima určitě praštil o zem...
Když jsem další ráno nakrmila a pustila slepice, kuřata byla pořád jen dvě ale už měla snahu mámě z přepravky utíkat. Byla jsem zvědavá, jestli se něco vylíhne i z třetího vejce.
Ale slepice to třetí vejce opustila a věnovala se už jenom svým dvěma kuřatům. V sobotu jsem si naplánovala, že jim zkusím koupit nějaké krmení pro kuřata, abych jim nemusela pořád něco míchat a strouhat, obzvlášť, když jdu v sobotu a v neděli do práce. Koupila jsem kuřatům jáhly a drobné zobání semínek pro andulky a když jsem přijela z práce, šla jsem jim trochu nasypat. Kvočna vyběhla ven a volala kuřata, aby šla za ní. Měla jsem strach, aby někam nezapadly, protože se zkoušely dostat z kurníku ven všema možnejma škvírama, a tak jsem je radši pustila. Slepice si s nima venku hrabala, nasypala jsem jí tam trochu jáhel a vypadalo to, že se o ně pipina moc hezky stará. Za chvilku jsem se na ně byla podívat znovu a to seděla pod keřem a kuřata měla pod sebou. No a já se odešla podívat na houby a když jsem se vrátila, seděla slepice vedle seníku a já jí zvedla, že jí už dám i s kuřatama do kurníku a ona měla pod sebou jenom jedno kuře a druhé bylo pryč. A ta mrcha ho vůbec nehledala? Já jo, snad hodinu jsem tam hledala na seně a okolo ve výběhu, ale nikde jsem ho nenašla. Takže teď měla už jenom jedno a zítra už možná nebude mít ani to...
O dva dny později, když jsem pustila ven z kurníku slepice, kvočnu s kuřetem jsem nechala zavřené vevnitř, jsem cestou od slepic koukala, že na dvoře v trávě je něco žlutého a byly to pařátky a něco málo z kuřátka. Zřejmě ho někde zatoulané našla kočka nebo kuna.
A tak teď má naše kvočna jenom jedno kuřátko a bojí se o něj stejně jako já. Jestlipak nám z něj něco vyroste, nebo dopadne jako to první? Ale mám z toho ponaučení pro příště, jakmile bude chtít nějaká ze slepic sedět na vejcích, dám jí pod ní aspoň deset. Pak nebudu ty ztráty tolik prožívat...
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %