Právě jsem se vrátil z několikadenní návštěvy mého syna. Bydlí na opačném konci republiky. Hodně jsme si to s vnučkou užili. Svou dceru má ve střídavé péči. V říjnu jí bude 10 let.  Původně ji chtěl vychovávat sám, protože jeho bývalá přítelkyně má problémy s duševním zdravím. Nakonec soud rozhodl takto.

Tento nesmyslný způsob předávání dětí vymysleli právníci po vzoru anglosaského práva. Podle mě z toho jsou děti vystresované, a zvláště, když si dělají ještě rodiče naschvály. Také dětští psychologové to moc nedoporučují. Pokud dítě žije trvale na jednom místě a nemusí každý týden balit panenky a další věci, tak to dítěti více prospívá. Opakující změny režimu a způsoby výchovy vyvolávají u dítěte stres. Permanentně jsou pod tlakem. Nejsou potom vyrovnané, odolné vůči zátěži a mnohdy nezvládají své povinnosti. Mohu to srovnávat. Druhý syn je vlastní vinou rozvedený a jeho dvě děti jsou svěřeny do péče matky. Samozřejmě mu nebrání ve styku s dcerami. Jsou proti té druhé vnučce klidnější a vyrovnanější.

Také je důležité, jak se k sobě rodiče po rozchodu k sobě chovají. U nich to není dobré. Jeho bývalá přítelkyně ho v hádce asi chtěla usmrtit. Škrtila ho a když se z toho dostal, tak se mu zakousla jako šelma do paže, že by se podle toho se dala vyrobit náhrada. Řešila to Policie ČR jako přestupek a ona dostala pokutu. Několik roků mu dělá potíže. Před dítětem mu škaredě nadává, vymýšlí si a hrozí soudem. Pustil mi nahranou ukázku jejich komunikace. Odmítl jsem to do konce poslouchat. Požádal jsem ho, ať to vypne. Stačilo.

Nebyl jí nevěrný, je odpovědný, má zajímavou práci a o rodinu se staral. Jenže ona asi nemá v pořádku své duševní zdraví. Se svou rodinou se nestýká. Má ještě sestru jednovaječné dvojče a starší sestru. Ti se chovají normálně. Dítě rodičům nepůjčuje. Jsou mimo hru. Když chtějí vnučku vidět, tak se domluví s mým synem. On jim to umožní v době, kdy ji má u sebe. Ví, že dítě potřebuje své prarodiče a oni ji.

Je mi to líto, že má vnučka takto duševně strádá a v jakém nezdravém prostředí vyrůstá. Následky si ponese celý život. Něco o tom vím. Můj otec byl chytrý a nadaný člověk, jenže byl alkoholik a my děti jsme následně trpěly. Jako sopel se to se mnou táhne již sedmdesát let.