Pozor, rozhodně se nejedná o staré ubručené pány, kteří mají pocit, že už vše mají za sebou a je jim nejlépe u televize či v dílně. Mezi nimi bylo domasedů vždy hodně, ovšem nyní jich značně přibylo v mladší generaci. Slovník slovenštiny pod výrazem domased uvádí, že jde o člověka, který rád tráví čas doma, jinak ho lze popsat také neméně půvabnými slovy pecúch či zápecník.

„On je tak pasivní, už nevím, jak ho aktivizovat.“ Ano, i takovými slovy se dá jev popsat. Pocházejí z úst pětatřicetileté Kláry, která se nedávno vdala, stala se mámou a má pocit, že veškerý chod domácnosti řídí ona. „Petr je hodný, pracovitý, ale absolutně nepotřebuje společnost, kulturu, sport, výlety, nic. On přijde z práce, pohraje si s malou a zasedne k notebooku nebo k televizi. Když jedeme na výlet, je to vždy můj nápad a vidím, že ho to nebaví. Když na to dám řeč, rozzlobí se a říká, že přece jel kvůli mně, abych měla radost. Jinými slovy, aby měl ode mě klid a další víkend mohl sedět doma. Nejhorší je, že jeho táta je mnohem aktivnější. Je mu přes šedesát, jezdí na kole, má kamarády, nedávno začal chodit do fitka. Tchána obdivuju, manžel mě čím dál více děsí. Co s ním bude za pár let, když je tak líný už teď?“ vypráví.

O pasivitě mužů mluví ženy čím dál častěji. Ty dříve narozené se děsí, že se z jejich partnerů v penzi stali morousové, kteří nepotřebují společenský život. Ty mladší si stěžují, že jejich muži jsou mamánci zvyklí na to, že se o ně stará matka a tudíž nyní žijí v přesvědčení, že o všem, co se v rodině děje, rozhoduje partnerka.

Mnohým mužům vyhovuje, když žena vše zařídí, zorganizuje, neberou to jako náznak, že by snad ztratili pozici vůdce, hlavy rodiny. Naopak, jsou spokojení, šťastní, mají svůj klid.

„Čeští muži nejsou z principu líní, spoléhají ale na zavedený model ředitelky domácnosti, která ostatní členy zaúkoluje a pochválí. V tomto je generační přenos hodně stereotypní a dlouhotrvající. Pokud o tom nebudeme mluvit, budeme si tyto vzory přenášet dál a dál,“ uvedla na jedné ze svých přednášek právnička Šárka Homfrey, autorka knihy Proč jsme tak naštvané.

Potíž je v tom, že většina domasedů vůbec netuší, proč by kvůli jejich způsobu života partnerky naštvané měly být.

Tady jsou slova osmašedesátiletého Roberta, který nedávno přestal pracovat: „Moje manželka má představu, že v penzi budeme neustále někam jezdit, chodit, něco podnikat. Já by vždy zvyklý na společnost, měl jsem náročnou práci, tak bych konečně rád odpočíval. Jsem rád doma. Postavili jsme dům, máme zahradu, bazén, já si to všechno konečně teď chci užít. Chci sekat trávník, číst si, v klidu se dívat doma na sport. Žena si pořád stěžuje, že sedím doma. No ale k čemu jsme pak ten domov vybudovali? Pamatuji se, že moje máma stále nadávala, že táta seděl v hospodě. On pil více, než je zdrávo, často jsme ho s mámou šli z hospody vyzvednout. Měl ženské, utrácel peníze, neměl jsem hezké dětství. Muž, který pořád někde poletoval, rozhodně nebyl považován za ideálního, tak nevím, proč si ženy nyní stěžují na partnery, kteří naopak rádi sedí doma.“

Ženy mají pocit, že muže je třeba aktivizovat. Ano, tak hrozné slovo často dámy volí. Nicméně je pravda, že když muži ve vysokém věku zůstanou sami, často se opravdu projeví, že jejich partnerky činily jejich život veselejší a společenštější. „Když muži žijí v páru, rozčiluje je, když jim partnerky vymýšlejí nějaké aktivity a více vyhledávají klid, samotu, jsou rádi doma. Ovšem, když ovdoví, začnou se cítit osamělí a uvědomí si, že jejich společenský život se po čase rovná nule,“ uvedla psycholožka Janet Morissonová, která na toto téma dělala rozsáhlý průzkum.

Domasedové jsou spokojení a nechápou, že by jejich způsob života jejich ženám mohl vadit. Když partnerka projeví nelibost, typický domased je zděšen: „Co by chtěla, vždyť jsem doma, jsem tu spokojený, vše je přece jak má být, to by byla radši, kdybych chodil do hospody nebo za ženskými?“

Domased vůbec není špatný typ partnera. Je však dobré, když má po svém boku ženu, která je aspoň z určité části domasedkou. Nebo její pravý opak. Ženu, která si dokáže život zorganizovat sama, vyrazit si do společnosti či na výlet a těšit se, až se vrátí a doma ji bude čekat pohoda, klid a její domased.

Problematičtí jsou jen domasedové, kteří jsou zároveň bývalými mamánky. Na ty je třeba dávat si pozor, předem je odhadnout a obloukem se jim vyhnout. Ti totiž zpravidla očekávají, že je jejich partnerky budou obsluhovat. Pravda je, že tento nehezký typ domasedů se vyskytuje především v mladší generaci. V té starší převažují domasedové, kteří jen chtějí mít svůj klid. A mít takového muže ve vyšším věku vůbec není špatná varianta, což dokladují slova pětasedmdesátileté Heleny, která nedávno ovdověla: „Tolik mě štvalo, že manžel pořád seděl doma. Já chodila do divadel, na kafe s kamarádkama a když jsem se vždy vrátila, on pořád koukal na televizi. Jak ráda bych teď byla, kdybych se vracela domů a on tam byl. Jak moc mi teď chybí, že se tam na tom gauči nevyvaluje.“