Glosa na lepší náladu

Datum: 23. 9. 2023

Tak jsem opět přemýšlel, jak si přivodit lepší náladu. Je zajímavé, že nyní o tomto problému přemýšlím stále častěji. Holt, život je prevít a pořád si dělá, co chce.

Moje malá babička Britney takhle zřejmě nepřemýšlí. Když sedím u počítače, lehne si okamžitě vedle mne a ve chvíli spí. Jsem její jistota. Jistota, že ji vynesu do schodů, které už nezvládá. Jistota, že po večeři dostane, jako bonus, rozkrájenou, voňavou tyčinku, protože celou ji už nerozkouše. Jistota života. Jen jí musím pokaždé o kousek posunout zadek dál, abych jí křeslem nepřejel packy. To by tu svou životní jistotu určitě ztratila. Kéž bych měl takovou životní jistotu jako ona. Tu už delší dobu postrádám, protože někoho takového, jako má Britney, já tady pro sebe nemám.

Poslední dobou jsem zjistil zajímavý fakt. A sice, že počítač mi lepší náladu už tolik nepřináší. Naopak. Spíše mi ji po kouskách bere. Po těch mnoha a mnoha letech, co se spolu až intimně kamarádíme, co jsem na něm napsal všechny své knihy a co na něm koresponduji a skypuji s přáteli. Je to skutečně na pováženou.

Nalil jsem si proto i sklenku Merlota a čekám. Pořád nic. Ani to víno mi už nepomohlo. Lepší nálada zůstala ztracená kdesi v nekonečné noci. Tak jsem, nevím už po kolikáté, otevřel Skácelovu knihu drobných próz. Já vím, že o tomto člověku už píši nějak moc často, ale je mi úplně jedno, co si kdo o tom bude myslet. Nálada se mi totiž pokaždé pomalu, ale jistě vrací.

„Malá recenze na blba“, „Malá recenze na žebřík do nebe“, nebo „Malá recenze na konec světa“. A další a další drobné prózy, kterým říká recenze nebo kurzivky. Hlavně ta recenze na žebřík do nebe mne zaujala, protože je až metaforicky snivá a plná naděje a víry.

Čas mne už dávno přesvědčil o tom, že dobrá a třeba ještě lepší nálada než jen ta dobrá, není vůbec nároková veličina. Je třeba o ni bojovat. Možná se dostaví, když si přistavím ten žebřík, který se bude opírat, někde v nekonečnu, o nebeskou klenbu. A pak už zbývá jen ta víra.

„Jednou se přece musím dozvědět, jak je nebe vysoko; kolik to dělá metrů. Snad mi to vyjde. Dole na zemi přidrží žebřík kamarádi a na nebesích andělé.“

/Jan Skácel/

| glosa | psychika | životní postoj

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

15 komentářů

Soňa Prachfeldová 24.9.2023 18:50

Hezké zamyšlení, hodné našeho věku, kdy vidíme, jak ty přesýpací hodiny sypají a sypají směrem dolů a nahoře už toho tolik nezbývá. Na druhou stranu je dobré si říci, že těch zrníček života ještě dost zbývá, v každém tom zrníčku bývá ještě dost krásných chvil které si určitě využijeme.

Jitka Caklová 24.9.2023 14:59

Jsem si vědoma skutečnosti, že tvůrcem svého života jsem já spolu s mým JÁ a nikdo jiný. Život je jako houpačka, jednou dole, jednou nahoře. jenže u mě to bylo tak, že jsem byla víc dole, než nahoře. Stačilo pochopit, že do těch dole se různými nálepkami kope snadněji, než do těch nahoře. Poměrně těžce jsem ve svém nitru dolovala myšlenky na hezké věci, které by mi pomohly přehoupnout rameno houpačky. Od doby, co slovo boj a boj jako takový do mého života nepatří, můj život není prevít, dělá jen to, co chci já a je jen takový, jaký si ho udělám. V tomto smyslu pro mě bylo íčko tou nejtěžší školou, ve které mi, coby samostatnému jedinci povedlo obstát. Nejpevnějším základem pro spokojený život je láska s vírou v sebe ♥♥♥ Moje motto: "Koupání, v Jizeře v parném létě, je jen pro sraby."

Jan Zelenka 24.9.2023 09:37

Hanko, moc ti děkuji za velmi empatický komentář.

Hana Šimková 24.9.2023 09:08

Jak já ti Jendo rozumím. Na mne šel smutek z toho, že jsem viděla, že mi můj milovaný pejsek začíná odcházet. I když jsem pro něho udělala co se dalo, už se nedalo nic dělat.Pokud bylo pejskovi lépe, hned se i moje nálada zlepšila bez ohledu na další okolnosti. Buď s ní co nejvíce a pak ji dovol, aby mohla stoupat po těch nebeských schodech. Většinou po těch schodech jdeme každý sám a úplně je jedno jak jsou vysoko.

Alena Švancarová 23.9.2023 19:34

Ale někdy je přece dobré podělit se o horší náladu ,aby nám dotyční pomohli se z ní dostat a to tím,že nás vyslechnou a povzbudí.Jen se svěřit na správném místě a těm ,kteří nás pochopí a pár slov stačí a je nám lépe.Horší je,když se člověk nesetká s odezvou.Pak se s tím musí poprat sám.Ale zase pozná,kde se otvírat už nikdy nebude.

Jan Zelenka 23.9.2023 17:43

Ano, Věrko, závěr článku je jedna velká metafora. Každý vnímáme pocit nálady po svém, jinak ji ztrácíme, jinak ji získáváme. Je to v podstatě naší povahy, naší psychiky. Možná to slovo - bojovat, není úplně přesné, ale je to jen na nás, zda je v našich silách žít. A jak.

Věra Ježková 23.9.2023 17:29

Jendo, myslím, že je nejlepší, když člověk získává dobrou náladu sám ze sebe, nezávisle na okolnostech. Což ovšem není vůbec snadné. Bojovat o náladu si neumím představit. Nejspíš proto, že boj je mi cizí. Možná mi napíšeš, že je to metafora. :-)

Jan Zelenka 23.9.2023 16:41

Milé dámy. Děkuji vám za komentáře. Byl bych ale nerad, kdybyste moji úvahu braly jako pesimistickou. Život pořád stojí za to ho žít, i v tomto věku. Holt, je to občas taková náladová sinusoida. Ale asi jsem si zadělal na problém. Pustil jsem se totiž do druhého dílu svého románu Zrcadlo nesplněných přání.

Naděžda Špásová 23.9.2023 16:02

Glosa na zlepšení nálady se ti povedla. S věkem se mi nálada vytrácí víc a víc a pochybuji, že se to zlepší. Tak si jí jdu zvednout článkem z výletu do Starých Splavů. To mě trochu zaměstná.

Zuzana Pivcová 23.9.2023 13:11

Skácelův výstup do nebe se mi moc líbí. Každému z nás nahoře ten žebřík podrží. Smutek není nedobrá nálada. Je to pocit loučení s něčím, co opouštíme a ono nás. Ale každá malá radost je jako perlička, která se k Vám ve své blízkosti zakutálí, jako se o Vás opře Britney.

Načíst starší příspěvky