Jak sbírat houby s dítětem, které bolí nohy a má hlad

Rodina Příroda

Jak sbírat houby s dítětem, které bolí nohy a má hlad

Datum: 1. 10. 2023

Diskuze: 8

Jak sbírat houby s dítětem, které bolí nohy a má hlad

Ilustrační foto: Pixabay

Houbaření je zdravý koníček, který dlouhým chozením na čerstvém vzduchu zoceluje tělo a zklidňuje mysl. Ale jen do chvíle, kdy se s vámi na houbařskou výpravu vydá potomek, který hned za prvním smrkem kuncá, že ho bolí nohy a chce se vrátit domů.

Věděli jste, že na našem území roste asi tři tisíce druhů hub, z nichž je takřka tři sta jedovatých, že v porovnání s jinými Evropany jsme my Češi vyloženě národem houbařů, a že existuje i mykomapa, která ukazuje, kde v danou chvíli houby nejvíc rostou?

Já vím, určitě máte své osvědčené místečko, kam chodíte houbařit možná od dětství, nikomu o něm ze sběratelsko-bezpečnostních důvodů nepovídáte a nějaká mykomapa vám může být ukradená. Chápu. Také máme svoji oblíbenou lokalitu. Jezdíme tam snad už třicet let, ale neodtajním vám ji. Ne snad, že bych nechtěla, houbařský hamoun vážně nejsem, ale když já tam za celá ta léta pořád ještě netrefím. Má prostorová orientace je prostinká. A pokud by mě zde rodina zapomněla, budu poustevničit tak dlouho, dokud mě nevyhledá policejní vrtulník s termovizí.

Jsou však i sváteční houbaři, pro něž je každá výprava do lesních porostů něco jako prvovýstup pro horolezce. Jedním z nich je i můj kamarád. Chystal se vloni na houbařskou výpravu poprvé i s pětiletým vnukem. A kolega mu v práci poradil osvědčený fígl pro případ, kdy pochod se skloněnou hlavou nepřináší kýžené houbařské výsledky a prcka začnou bolet nožičky. To se prý z košíku vyjme nějaký hodně povedený hříbek s velkou blýskavou hlavičkou a jeden z členů výpravy se s ním vydá kupředu, aby ho na nějakém nepřehlédnutelném místě vkusně naaranžoval. Pak už se jen dítko tím směrem nenápadně navede a jeho radost z čerstvého úlovku je veliká. A motivace pro další toulání po lese jakbysmet.

Je dobré být poučen, pomyslel si kamarád, když ke fňukací epizodě skutečně došlo. Na dně košíku se mu v tu chvíli choulilo pár dutonožek, jeden zakrslý kozáček a jeden výstavní hřib žlutomasý. Manželce dal významným mrkáním najevo, aby odlákala vnukovu pozornost a hříbek putoval z košíku ke kořenu statné borovice, k níž kamarád rychle dospurtoval. A pak už oba znuděného chlapečka postrkovali, navigovali a nutili ho obhlížet okolí všech statných borovic. Po půl hodině marného hledání naaranžovaného objektu kluk řval jako túr, že má hlad a už chce jít domů, a po kamarádovi chtěla jeho žena vysvětlení, proč že si vzala takového pitomce, jelikož jejich naaranžovaného hřiba už nenašel ani on.

A tak všem s chatrným orientačním smyslem doporučuji, aby se na houbaření pro všechny případy předem dobře vybavili. Do batůžku nezapomeňte zabalit svačinu, mobil, lahev s pitím, baterku, suché oblečení, sirky, nůž, kapesníky, náhradní obuv, repelent, buzolu... Co že vám není jasné? Aha, kam dáte houby? Prosím vás, budete mít v hlubokém lese co dělat s tím, abyste neztratili z očí kamarády a příbuzné, tak jaképak hledání hub. :-)

| houby | Můj příběh

Autor: Zdeňka Ortová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

8 komentářů

Marta Novotná 9.10.2023 17:43

Naše malá vnoučata nás do lesa na houby lákají, ne že by je nebolely nožky a nedostaly žízeň nebo hlad, na to stačí jablíčko do košíčku a pár malin nebo ostružin přímo v lese, ale to nadšení z pobytu v lese a nalezení první houby přepere i mé bolavé klouby :-)

Eva Mužíková 3.10.2023 21:18

Malé děti se mnou na houby nechodí, přesto ve svém baťůźku nosím velkou svačinu, láhev pití, vlhčené ubrousky, papírové kapesníčky, mobil .... a košík na houby....Zkrátka štěstí přeje připraveným. Pište dál.

Naděžda Špásová 1.10.2023 18:31

Houbaření je moje vášeň, to co popisujete u nás nehrozí, v naší rodině není malé dítě. Týká se to po několika hodinách jen jedné stařeny, ale jen pokud je plný kufr u auta.

Zuzana Pivcová 1.10.2023 18:17

Promiňte, vydali jsme se, přidala jsem ještě člověka mužského rodu.

Zuzana Pivcová 1.10.2023 18:15

Před pár lety jsme se tu vydaly v létě se sestrou a známým pánem na houby. Bylo to dost blízko Týna, ale na pěší vycházku ne, autem. Všichni jsme měli mobily pro případ, že by se někdo ztratil. Já se klasicky ztratila první. Volám sestře, mobil hluchý, volám známému, mobil pouze vyzváněl. Bloudila jsem, až jsem přišla k zaparkovanému autu. Tak jsem tam dobu čekala. Oba houbaři přišli spokojeně s úlovkem. A co mi řekli? Sestra měla vybitý mobil, tak nevěděla, že jsem ji sháněla. Pán měl mobil pod všemi houbami na dně koše, tak se mu nechtělo houby vyndávat a nechal mě zvonit. :-D