Vdova Helena (67 let): Moji blízcí mě kritizují, že málo truchlím
Prožila jsem s mým mužem čtyřicet let. Byly to roky radostné i méně příjemné, jak už to u dlouholetých manželství bývá. Zemřel po dlouhé těžké nemoci. A já se teď dozvídám, že se prý nechovám tak, jak by vdova měla. Údajně jsem nevhodně veselá.
Mám pocit, že kamarádům, dětem a dalším mým blízkým by se líbilo žít v minulých stoletích, kdy bylo striktně dáno, jak dlouho vdova musí nosit černý oděv a neúčastnit se společenských akcí. Doslechla jsem se, že prý dostatečně netruchlím. Povídá se to v našem středně velkém okresním městě, kde každý každého zná. Můj muž byl po roce 1989 nějaký čas místostarostou, ještě donedávna se angažoval v komunální politice, takže nás každý zná. Měla jsem radost, když na pohřeb přišlo hodně lidí, brala jsem to jako důkaz toho, že nepracoval nadarmo, že něco pro lidi udělal, že si ho váží.
Týdny bezprostředně po pohřbu pro mě byly úlevou. Hodně jsme se s manželovou nemocí natrápili, on sám často říkal, že se těší, až odejde, až si vydechnu. Nabádal mě, ať začnu nový život. Doslova říkal: „Nechci, abys byla fňukající vdova, která se nechá litovat. Hned jak zmizím, vyraž na dovolenou k moři.“ Byl silný a já ho za to dodnes obdivuju.
Smuteční hostinu jsem pojala tak, jak by se mu to líbilo. Pouštěly se svižné rockové písničky, které měl rád, žádné plačtivé songy. Kamarádka mi pak řekla, že jsem se chovala příliš vesele. Dcera podotkla, že to byla párty, ne smuteční setkání. Nevidím na tom nic špatného, záměrně jsem chtěla, aby se vyprávěly vtipy, vzpomínalo se na to, co jsme prožili zábavného. Manžel měl rád ironii, humor, rád chodil na rockové koncerty, jezdil na motorce, já vím, že by se mu takové rozloučení líbilo.
Asi dva měsíce po pohřbu mi syn řekl, že mě viděl, jak se s kamarádkou směju v kavárně na náměstí. Že prý je to nevhodné a vypadá to, jako bych byla ráda, že tady táta není. Byla jsem z toho hodně špatná. Tak já jsem doma brečela v noci do polštáře, snažila se svým žalem neobtěžovat okolí, nedělat to nikomu z mých blízkých těžší a syn mě za to zkritizoval.
Dcera mi také řekla, že má pocit, jako bych si oddechla, že už tady táta není. No ano, já si oddechla, že už ho nic netrápí, že mu není stydno, když mu pomáhám s intimní hygienou, že už nemá bolesti. Já si oddechla kvůli něho, protože jsem věděla, jak těžké jeho poslední měsíce byly a jak statečně je zvládal. To ale víme jen my dva.
Povídala jsem si na to téma s kamarádkou, která je také vdova. Má podobnou zkušenost. Říkala, že jí tchyně a matka vyčetly, že takzvaně málo truchlí.
Nechápu, jak si někdo může přivlastnit právo určovat, jaké truchlení je moc a jaké málo, ale vím, že každý, kdo ztratil partnera, tu zkušenost prožívá jinak. Někdo se uzavře, někdo chce pocity naopak sdílet. Někdo žije vzpomínkami, někdo naopak chce co nejrychleji zapomenout. Ale to je přece přirozené, vždyť jsme každý jiný, každému pomáhá něco jiného.
Hrozně mě mrzí, pokud si lidé myslí, že mě ztráta manžela nemrzí, že mi nechybí, že jsem snad ráda, že už tady není. Nenapadlo mě, že by si lidé něco takového mohli myslet. Na straně druhé, přece nebudu na veřejnosti plakat a nosit černý šátek na hlavě jen proto, aby si báby ze sousedství spokojeně řekly, že truchlím dostatečně moc. Netušila jsem, že v této době ještě někdo řeší, jak by se takzvaně správná vdova měla chovat.
Proto jsem se rozhodla tuto svou zkušenost popsat. Proto, aby si lidé uvědomili, že každý prožíváme různé situace jinak a každý dáváme své emoce jinak najevo. Někdo je nedává najevo vůbec, někdo se je snaží zastírat. Já smutek zastírám veselím, smíchem. Je snad ale na tom něco špatného?
Psáno pro neziskový projekt Vdovy vdovám (vdovyvdovam.cz.), autorka si nepřála uvést celé jméno
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě…
Když jsme kdysi stavěli dům, představovali jsme si, že se v něm…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
S odchodem do důchodu mi začal nový život. Po rozchodu s manželem…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Hájíte kila navíc, celulitidu nebo špatnou paměť tím, že…
Redakce
Když jsme se ženou odešli do penze, rozhodli jsme se, že vezmeme…
Redakce
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Ministerstvo práce a sociáních věcí připravilo pod vedením Mariana…
Redakce
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Péče o děti a domácnost mají rovným dílem zvládat oba partneři.…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Všechno zvládnou. Vždy jsou připravené pomoci druhým. Všichni na…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Pomoct příbuznému, který je ve finanční nouzi, je přirozená a…
„Tatínku, a jsou tady i žraloci?“ ptá se zvědavě holčička v jeho…
Na pátek 13. září připadá Mezinárodní den závětí, kdy si lidé po…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Dám ti dobrou radu. Věděla jsem, že to takhle dopadne, měli jste…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Vezmi si teplejší svetr. Co jdi dnes jedl? Nezhubla jsi? Nechci ti…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
To nezvládnu. Nebudu tam nic platná. Nic mi nesluší. Jsem úplně…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám.…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Když se syn ženil, byla jsem ráda, že si bere podnikavou,…
Redakce
Legrácky, piškuntálie, fórky, sranda, švanda, psina, žert…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Chci poskytnout svým blízkým osobní péči, až to budou potřebovat.…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Odpustila jsem. Už necítím ublíženost, křivdu, zlost. Nemyslím na…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Možná ho ještě překoná něco, třeba to, co najdu pod vánočním…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Dělala jsem si legraci z lidí, kteří mluvili o tom, že chodí na…
Redakce
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu.…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Mít děti je nejvíc. Aspoň já to tak cítím. Mít dvě zdravé,…
V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední…
Starý muž potkal známou, dlouhé roky neviděnou. Zapovídali se. Pak…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
