U nás v ulici už za tímto účelem v předstihu přidělali novou značku.

Pozor důchodci! - foto Alena Velková

Já se ale budoucnosti nebojím, neboť před sebou vidím jen samé výhody. V tramvaji můžu jezdit zadarmo, na parkovací oprávnění a vstupy do muzeí a galerií budu mít slevu. A bingo! Pokud nemám propadlou občanku, dostanu tento týden slevu i v Lidlu. Měla bych se tedy konečně zklidnit a celkově se začít chovat úměrně věku. Kolem sebe trousit jen moudro a dobře míněné rady. Nápad není špatný, ale úplně snadné to nebude.

„Babi, budeš s námi hrát nějaké hry?“ ptaly se mě vnučky, když jsem je hlídala.

„Jasně. A co byste chtěly hrát?“ souhlasila jsem nadšeně.

„To je jedno. Hlavně vyber něco, co pochopíš,“ odpověděly.

Tehdy mi došlo, že v naší rodině mě za Einsteina rozhodně nepovažují už ani malé děti. Je pravda, že i když jsem byla od dětství poměrně bystré dítě, tak s fyzikou jsem byla vždycky na štíru. Když Isaacu Newtonovi spadlo na hlavu jablko, přišel na myšlenku gravitace. Kolikrát mně něco spadlo na hlavu a kolikrát jsem i já sama někam spadla, a stejně jsem nepřišla na žádnou zásadní myšlenku, která by byla pro lidstvo přínosem.

Přesto jsem se snažila pochopit vztah mezi prostorem, časem a hmotou. S postupem času, v různých prostorech a s množstvím nabytých zkušeností jsem dospěla k názoru, že všechno je relativní, zejména věk. Nedávno se moje čtyřiadvacetiletá neteř zamilovala do třiceti devítiletého muže a v rodině nastal poprask:

„Panebože, ten je tak starej.“

Kdyby se ale taková situace tehdy stala mně, tak by všichni říkali:

„Panebože, ten je tak mladej.“

Albert Einstein - foto Fanpop - zdroj internet

Mojí převažující metodou poznání je tedy úvaha, pozorování a srovnávání. Obávám se, že s tím asi žádnou velkou díru do světa neudělám. Jenomže já bych taky chtěla být zařazena do fyzikálních tabulek. Já bych taky chtěla mít po sobě pojmenovanou nějakou tu fyzikální veličinu jako třeba Newton má jednotku síly N, Pascal jednotku tlaku Pa, a to nemluvím o Coulombovi, Wattovi, Joulovi, Voltovi, Teslovi nebo dokonce Ludolphovi.

Ale možná, že ještě není pozdě…

Abych se zdokonalila v angličtině, začala jsem psát domácí úkoly, které mi opravuje moje přítelkyně. Nedávno korigovala práci ještě jedné starší paní, která měla v textu hodně gramatických chyb. Kamarádka je komentovala slovy: 

„To už i ta Alena píše líp.“

Někoho trošku citlivějšího by mohlo toto přirovnání urazit. Mě ale ne. Mně svitla naděje. Konečně po sobě zanechám nějakou stopu. Budu mít svůj přínos pro lidstvo. Budu mít svojí srovnávací jednotku. Už ji vidím zapsanou v novém vydání fyzikálních tabulek:

1 Alena = 1 Al = jednotka senility