Trvalá ondulace. To je přesný výraz pro snahu zvlnit více či méně vlasy tak, aby vydržely nadýchané, s kudrlinkami nejméně několik týdnů. Spojujeme si ho především z dobou socialismu, ale pozor, po kudrnatých vlasech toužily ženy i mnohem dříve a kadeřníci se jim snažili vyhovět.

Jedním z prvních, o kom jsou dochovány zmínky, byl Marcel Grateau, který svým francouzským zákaznicím začal od roku 1872 zahřívat vlasy teplem ve kovových formách tvořících kudrny. V roce 1905 metodu vylepšil německý kadeřník Karl Nessler, který přišel na to, že ředěná kravská moč dokáže vlasy za tepla zpevnit a vytvarovat tak, že následně delší dobu drží tvar. Dámy toužily po kudrnách tak, že jim kravská moč rozhodně nevadila.

Později přišly na řadu chemikálie, které dokázaly vlasy nakadeřit na ještě delší dobu. Souběžně však bylo běžné, že ženy spaly v noci na dřevěných a kovových natáčkách. Z dnešního pohledu se může jednat o naprosto nepředstavitelné týrání se, leč jde o jasný důkaz toho, jak velká touha po kudrnách byla.

Když se řekne trvalá, většina žen ve věku nad padesát se rozzáří a začne vytahovat jednu historku za druhou. Zpravidla zní věty:

Vypadala jsem jako pudl.

Jednou mi upadly kusy vlasů, protože jsem si je předtím zesvětlila. A kombinace s trvalou byla smrtelná. Kadeřnice mě na to upozorňovala, ale já jsem toužila vypadat jako zpěvačky z Dua Kamélie.

Když jsem s čerstvou trvalou přišla domů, otec řekl, že vypadám jak tatranská ovce.

Když jsem trvalou poprvé rozčesala, měla jsem hlavu jako balón.

Za týden byly kudrliny pryč a já vypadala jak černošský bubeník, akorát, že jsem byla blondýna. Tehdy jsem brečela a odmítala jít do školy.

Trvalá je nyní vděčným zdrojem vtipů a vzpomínek. Ovšem existuje málokterá žena, která může hrdě říct, že této módě aspoň jednou nepodlehla. Občas se více či méně zvlnit nechal téměř každý včetně mnoha mužů.

Dámy, který je nyní sedmdesát a výše jsou poslední generací, která chodívala do kadeřnictví velmi často, mnohdy i jednou za týden a když šly na jakoukoli společenskou událost, byla pro ně návštěva kadeřnictví nezbytností. Na rozdíl od současných dívek a žen mladého a středního věku, které jsou zvyklé si vlasy upravovat samy a do kadeřnictví chodí nechávat se jen stříhat a barvit, dříve bylo běžné zajít se ke kadeřnici jen tak učesat. V módě totiž byly účesy, které působily profesionálně upravené, pravý opak toho, co je v módě nyní. Nezřídka připomínaly pevné helmy a vlásky neměly šanci se pohnout.

Být kadeřnicí bylo za socialismu terno. Sice neexistovalo soukromé podnikání, nicméně šikovná kadeřnice si na dýškách od spokojených zákaznic mnohdy vydělala víc než tehdejší vysokoškoláci. Ne nadarmo se říkávalo, že nejlépe situovaný pár je kadeřnice a zelinář nebo řezník.

Návštěva kadeřnictví byla společenská událost, při které dámy probraly všechny možné i nemožné drby. Trávilo se v něm totiž výrazně více času než nyní, kdy se ženy chodí jen stříhat a barvit. Dříve se hodně času strávilo pod vysoušecími přístroji. Čím větší a lepší kadeřnictví, tím delší řada přístrojů v něm byla. Nyní vzbuzují fotografie, na nichž sedí v řadě dámy pod obrovskými plastovými kopulemi, údiv a smích, ale dříve byly naprosto běžnou součástí života.

Svého času se z kadeřnictví nesl typický zápach čpavku a dalších chemikálií, které se při výrobě kudrlinek používaly. Móda trvalé procházela určitými etapami. Zatímco starší ženy si přály malé kudrlinky, často na krátkých vlasech těsně u kůže, aby s nimi takzvaně neměly práci, mladší ženy mnohdy toužily po kudrnách či vlnách na dlouhých vlasech. Existovala i takzvaná mokrá trvalá, tedy účes, kdy žena vypadala, jako by právě vylezla ze sprchy. Tyto experimenty byly v módě zejména v osmdesátých letech jako součást diskotékové vlny, kdy moderní bylo všechno extrémně výrazné, blýskavé, barevné, z dnešního pohledu nevkusné.

A tak nejedna současná šedesátnice si pohledu na svou maturitní fotografii říká: Vždyť já tehdy s tím květákem na hlavě vypadala starší než teď.

Známým faktem je, že móda se v různých etapách vrací. Nyní mladé dívky nejčastěji nosí vlasy přirozené, často dlouhé, s ofinou nebo rozdělené pěšinkou, svazují si je do rozcuchaných drdůlků, copů či ohonů. Ovšem, samozřejmě se nedá vyloučit, že se časem začnou v časopisech, na internetu a v televizi objevovat kudrnaté ovečky a pudlice, bude jich přibývat a babičky začnou vnučkám říkat: Ty máš úplně stejné vlasy, jaké jsem v mládí nosívala já.

Protože trvalá ondulace sice není nyní v módě, obrovské sušáky dávno zmizely z kadeřnictví, není z nich cítit zápach chemikálií, ale nikdo nikdy neví, co do módy přijde za pár let.

Dobrou zprávou je, že nyní existují metody, které jsou k vlasům mnohem šetrnější, takže ani trvalé ondulace se není třeba bát, zatracovat ji a posmívat se jí. Trvalá zkrátka znamená jeden ze symbolů, které nás provázely životem.