„Míjel jsem obchod, na dveřích byl pověšený papírový pytlík. Na něm krásně vypsaným kupeckým rukopisem stálo: Zavřeno za příčinou převratu.“
Český rozhlas, Archiv Plus, 28.10.2022 - Wikipedie 

Od té doby již uběhlo sto pět let. Velká sláva s jásajícími davy v ulicích Prahy ale propukla i o měsíc později, když se domů, 21. prosince 1918, po čtyřech letech a třech dnech strávených v exilu, mohl konečně vrátit Tomáš Garrigue Masaryk. Už ne jako vlastizrádce, za kterého byl rakousko-uherskými úřady prohlášen v roce 1915, ale jako v nepřítomnosti zvolený prezident nově vzniklé republiky.

Jan Masaryk vítá otce a sestru při jejich návratu do země v prosinci 1918

Masaryk, který v zahraničí postupně připravoval představitele dohodových mocností na myšlenku vytvoření samostatného státu Čechů a Slováků, přicestoval do vlasti vlakem společně se svou nejmladší dcerou Olgou, která mu v cizině pomáhala jako osobní sekretářka.

Václavské náměstí 21. prosince 1918

Životní osud Olgy byl, ostatně jako osudy všech členů Masarykovy rodiny, velmi pohnutý. Narodila se 25. května 1891 a vystudovala filosofickou fakultu. Hned po studiích se ve dvaadvaceti letech provdala za advokátního koncipienta Vendelína Halíka. Manželství se jim ale nevydařilo a po necelém roce skončilo rozvodem. Olga se z toho počátkem roku 1914 nervově zhroutila. V tomtéž roce, po vypuknutí první světové války, Masaryk okamžitě vycítil, že válka může znamenat historickou šanci českého národa, rozpad Rakousko - Uherska. Věděl ale, že odboj bude nutné organizovat zvenčí, a že povolení k odjezdu nebude snadné získat. Oficiální záminkou k jeho odchodu ze země se tedy stal doprovod dcery Olgy na léčení do švýcarského sanatoria. Matka Charlotta se s nimi rozloučila bez slz: „Olinko, pamatuj, že teď budeš s tatou místo mne.“ Nikoho tehdy nenapadlo, že se neuvidí déle než čtyři roky.

Olga s bratrem Janem před rokem 1900

Olga po léčení skutečně v zahraničí pomáhala svému otci a pracovala pro Národní radu československou v Londýně a v Americe, kde se v roce 1916 významně zasloužila o propuštění své sestry Alice z rakousko – uherského vězení. Její psychické potíže se ale periodicky opakovaly během celého exilu. Proto se do švýcarského sanatoria odebrala i po válce v roce 1920 a sblížila se tam se svým ošetřujícím lékařem Henri Revilliodem. Rodina byla k tomuto vztahu zpočátku velmi kritická. Později ale všichni došli k názoru, že pro Olgu je asi lepší, když bude mít svého lékaře stále nablízku, a tak v prosinci 1920 dal otec souhlas ke sňatku. Z tohoto manželství měla Olga dva syny, Herberta (1921 – 1945) a Leonarda (1922 – 1944).

Topolčianky 1926

Rodina žila ve Švýcarsku, ale chlapci byli vedeni tak, aby uměli dobře česky, a aby znali i historii českého národa. Starší Herbert studoval hudbu, mladší Leonard především ekonomii. Leonard byl za druhé světové války jako letec RAF v britské armádě. V srpnu 1944 se nevrátil z průzkumného letu nad Skotskem. Tato zpráva těžce zasáhla jeho bratra Herberta. Pod vlivem Leonardovy náhlé smrti propadl melancholii. Zemřel v únoru 1945, oficiálně na prasknutí žaludečního vředu.

Židlochovice 1931

Topolčianky 1934, Jan a Alice Masarykovi, Olga a Henri Revilliodovi, Janova manželka Frances a TGM

Lány 1937

Po smrti chlapců se jejich matka upnula až fanaticky k učení náboženské sekty „Křesťanská věda“, což ji v následujících letech poněkud vzdálilo zbytku rodiny. Dostávala se kvůli tomu do sporů především se svou sestrou Alicí, ale právě tato víra jí pomáhala překonat žal nad ztrátou obou synů.

V roce 1948 vytvořil sochař Karel Dvořák fontánu se sousoším dvou dětí hrajících si se žabičkami a ještěrkami. Těmi dětmi jsou Herbert a Leonard Revilliodovi. Tato skutečnost byla odhalena až po Listopadu 1989. Fontána zvaná též U žabiček je na Petříně v Seminářské zahradě.

Karel Dvořák - Fontána Hrající si děti, Petřín 2006

Po ovdovění se paní Olga natrvalo přestěhovala ze Švýcarska do Anglie, kde měla mnoho přátel, a kde také dne 12. září 1978 zemřela.

Olga Masaryková, Londýn 1971

Zdroje:

Vladimír Vaněk, Jan Masaryk, Torst Praha 1994
Pavel Kosatík/Michal Kolář, Jan Masaryk - pravdivý příběh, Mladá Fronta 2016
Ivana Hutařová, Povolání otce: prezident republiky, Nakladatelství Petrklíč 2000
Vladimír Thiele, Úsměvy Jana Masaryka, Nakladatelství dopravy a spojů Praha 1991
Stanislav Polák, Tomáš Garrigue Masaryk, Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1990
Stanislav Polák, Charlotta Garrigue Masaryková, Mladá Fronta 1992
Libuše Paukertová – Leharová, V exilu s Olgou Masarykovou – Revilliodovou, Akropolis, 2005
Český rozhlas, Archiv Plus, 28.10.2022 - Wikipedie
Wikipedie

Zdroje fotografií:

Svět v obrazech, 1948
Masaryk ve fotografii, Orbis 1937
Archivy Miloše Trnky a Aleny Velkové
Libuše Paukertová – Leharová, V exilu s Olgou Masarykovou – Revilliodovou, Akropolis, 2005