Je to skutečně trochu divné, to přiznávám, ale chybí mi ruce. Sice ne pořád, ale občas ano. Tedy, já ty své ruce mám, zaplaťpánbůh. A v pořádku. Ale chybí mi ty ruce jiné.
Přemýšlím, jak bych to měl srozumitelně vysvětlit. Ty ruce jiné vlastně nejsou ani tak cizí. Zkrátka, chybí mi občas ruce blízké osoby. Ruce, které mohu stisknout, ruce, které mohu pohladit, ruce, které se mne dotýkají, a které mohou proto navozovat příjemné, až intimní pocity. Ruce, které hledají, ruce, které nacházejí.
O nejrůznějších dotecích jsem se už zmiňoval v jedné své minulé glose. Ale když ty známé a blízké ruce nejsou vedle mne, ale naopak jsou velmi daleko, ten, až abstinenční pocit prázdnoty, ten mne dohání k podobným, možná až nebezpečně častým úvahám.
Ruce, které přináší pohodu. Ruce, které přináší život. Ruce hledající a znovu a znovu objevující dávno již objevené.
Když pominu ty jejich mnohé metaforické významy, jako na příklad – vše je po ruce, mám to v rukou, rukou společnou a nerozdílnou, ruce, které dovedou dávat, ale i brát, skončím vždy u těch reálných, známých rukou, které dovedou hladit a potěšit a přinášet pohodu nejen duši, ale i tělu. Takové ruce mi moc chybí.
![]()
* * *
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %