Mezi psychology se čím dál častěji mluví o tom, že současná nabídka všeho možného je tak vysoká, až ji naše mozky přestávají být schopny vnímat, zpracovávat, vyhodnocovat. Typický příklad? Jdete do obchodu pro džem a skončí to tím, že bloudíte supermarketem, ohlížíte jednu sklenici džemu za druhou a nejste se schopni rozhodnout, kterou vybrat. Někteří lidé si v takové situaci libují, je pro ně symbolem blahobytu, ve kterém žijeme. Jiní jsou z ní spíše rozčilení, mají pocit, že na ně obchodníci příliš útočí, cítí se být unaveni, zahlceni, nakupování pro ně není radostí, ale spíše otravou a chtějí být z obchodu co nejrychleji pryč.

Toto téma je často důvodem k neporozumění mezi generacemi.

„Ty už nevíš, co by. Prostě si vyber školu a studuj. Všechno si jen komplikuješ, jsi příliš náročná. Takové věty pořád slyším od své babičky,“ říká osmnáctiletá Veronika, která se nemůže rozhodnout, který obor chce studovat, zda v Praze či v Olomouci nebo zda nemá zkusit nějakou vysokou školu v zahraničí. „Máma mi taky říká, že jsem příliš náročná, že ona byla ráda, když ji vzali na peďák, přestože učit nikdy nechtěla. Ale já se rozhoduju mezi osmi vysokými školami a stále nacházím další možnosti. Mám šílený strach, že nezvolím dobře, že se třeba připravím o nějakou šanci. Pokud vím, hodně lidí v mém věku trpí nejistotou z toho, že vlastně nevíme, co si vybrat, jakou cestu zvolit. Já bych chtěla studovat několik oborů, zároveň chci cestovat, ale i vydělávat peníze, takže vlastně nevím, co si počít,“ vypráví Veronika.

„Ona by prostě chtěla všechno. Její očekávání nejsou realistická. Je zvyklá mít dvacet triček a myslí si, že snad vystuduje dvacet oborů. Přitom je roztěkaná, nesoustředěná, pořád někam cestuje, pořád něco nakupuje,“ říká o Veronice její babička a často zdůrazňuje, že ona byla v devatenácti více dospělá, tedy už měla dítě, byla vdaná, její o dva roky starší muž už musel pracovat, aby zabezpečil rodinu.

Psychologové z Masarykovy univerzity publikovali výzkum s názvem Cesty do dospělosti, v němž naznačují, že mladí lidé nyní jsou ve složitější situaci, než bývali jejich rodiče a prarodiče. „Když má člověk mnoho možností a svobodu rozhodování, cesta k vlastní nezávislosti je mnohdy složitější. Má totiž zároveň méně jistot, více nejasností a pak se mu obtížněji dělají dlouhodobá rozhodnutí,“ říká Petr Macek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Jako problém vidí to, že mladí lidé nyní mají mnoho cest a způsobů, jak žít, je pro ně těžké si vybrat, ale starší generace to nechápou a srovnávají je se sebou samými.

Dnešní mladí lidé mají téměř neomezené možnosti, co se týká cestování, volby studia, volby zaměstnání. „Když jsem se chtěl dozvědět něco týkajícího se mé práce, bylo téměř nemožné získat odbornou literaturu ze zahraničí. Vážil jsem si každého cizího časopisu, každé knížky. To dnešní mladí lidé nepochopí. Já jim přeju možnosti, které mají, ale někdy mám pocit, že už je kolem nás všeho moc. Například knihkupectví jsou tak zahlcená, že se v té přemíře průměrné a podprůměrné literatury ztrácí ta kvalitní. Člověk už nemá šanci na ni natrefit, vůbec se už v těch hromadách knih neorientuje,“ říká svou zkušenost sedmašedesátiletý Pavel.

Typickým příkladem, jak přemíra věcí a zážitků může fungovat opačně, než by měla, jsou hromady hraček, kterými jsou nyní děti zavaleny. „Většina rodičů zažila situaci, kdy si dítě obklopené drahými a krásnými dárky o Vánocích nakonec nejvíce vyhrálo s nějakou krabicí nebo balícím papírem. Mnoho dětí sice s nadšením přijme padesátého plyšáka, ale za pár dnů si ho přestane všímat. A tak je to i v jiných oblastech života. Z přemíry věcí, zábavy, možností, časem otupujeme, přestáváme si jich užívat,“ říká terapeutka Jana Novotná.

Právě přemíra podnětů, možností je podle různých studií a výzkumů důvodem, proč se starším lidem mladá generace často zdá roztěkaná, nezodpovědná, nedospělá. Jenže mladí lidé skutečně vyrůstají v jiném světě, než jaký znali jejich rodiče a prarodiče. Nesmírná nabídka možností všeho druhu je jeho typickým rysem, ať už jde o možnosti studovat, cestovat nebo vybrat si jakoukoli značku oblečení či jogurtu. Zkrátka, z života se nyní zcela vytratilo pořekadlo, že méně znamená více.
 

S využitím zdroje: Cesty do dospělosti, nakladatelství Masarykovy univerzity Munipress