Byla jednou jedna rekvizitárna v jedné nejmenované televizi. A v té rekvizitárně žila byla lednice, důležitý komponent v našem zázračném příběhu.

Kdysi se ve studiu, k němuž přináležela rekvizitárna, natáčela pohádka. V pohádce hrály nevýznamnou roli láhve s utopenci. A taky švábi. Jelikož je třeba mít některé rekvizity ve větším množství, obzvlášť, když jsou to rekvizity jedlé, v lednici se shromáždilo lahví s utopenci hned několik, a stejně tak v krabičce švábi.

Pohádka se zdárně natočila. Ovšem v lednici zůstala jedna flaška utopenců a v mrazáku v krabičce jeden šváb.

Uplynulo pár let. Kdesi v exteriéru se točila inscenace, kde byla potřeba mimo jiné i lednice. Jiná k mání honem nebyla, i zapůjčila se naše hrdinka, bydlící v rekvizitárně. Lednici odvezli na místo určení a zapojili. Jenže vydávala nepříjemný zvuk, který vadil zvukařům. Tak lednici odpojili. No a milá lednice hrála celý týden nezapojená. Včetně obsahu…

Po skončení natáčení se vrátila lednice na své detašované pracoviště do rekvizitárny. Kdosi ji zapojil a za pár dnů někoho napadlo mrknout dovnitř. Utopenci, a nejen ti, hráli všemi barvami, což není divu, po takové době a po týdenním odpojení od proudu. Krabička pochopitelně v mrazáku zůstala.

V krabičce ležel šváb. Několik let zmrazený, pak týden rozmrazený a pak zase zmrazený. A představte si, že žil! Nejenže žil, ale vrčel a snažil se o rychlý únik! Zázrak! Příroda je prostě mocná a některé její děti jsou skoro nesmrtelné. Uklidním milovníky přírody ujištěním, že šváb byl vypuštěn zpět do lůna přírody, a sice v parku kousek za televizí. Určitě tam spokojeně žije dodnes.