Každý měsíc v roce má své jméno, ale listopad je jeden z měsíců, které své jméno nezapře. Léto dávno skončilo, zima teprve přijde a letos je podzim velice příjemný asi jako naše středeční vycházka. Stromy jsou barevné, slunce svítí, parta lidí je skvělá, nálada také, tak co víc si můžeme přát?!

Vlak, do kterého jsme nastoupili, no, vlak? Jeden malý vagónek, do kterého jsme nastoupili, a mohu říct, že jsme ho téměř obsadili, se s námi rozjel a začalo ranní štěbetání – první ranní zprávy a důležité informace co, kde a kdy, se dovídáte právě tady. Ostatní cestující, kteří seděli ve vlaku, tak do Postupic neměli šanci si něco říct.

Když jsme se konečně všichni vysoukali z toho malého vagónku, šli jsme jedněmi dveřmi všichni za tím prvním, který otevřel dveře a nikdo se neotočil, aby to urychlil a šel druhými dveřmi. Ne, všichni jako husy za sebou jsme zdržovali tím naším pomalým výstupem celý vlak – já samozřejmě taky. Na nádraží, Milada všem řekla poslední informace k dnešní vycházce. Dneska vycházku připravila Milada s Jarkou. Počasí nám zatím vychází a tak vyrážíme vstříc novým zážitkům.

Za posledními domky vesnice se ozývá klapot trekových hůlek o asfalt a také naše nezbytné povídání, které teď nikoho neruší. Klapot netrvá dlouho a asfalt jsme vyměnili za polní travnatou cestu.

Cestu nádhernou, obyčejnou a na cestu, která tady je mnoho let bez jakékoliv údržby, je stále stejná a krásná. Proč píši o takové obyčejné polní cestě? Protože jsem nedávno četl, že se otevřela první část cyklostezky z Votic do Olbramovic. Zatím postavili a otevřeli dva tisíce čtyřista metrů dlouhou cyklostezku za 26 miliónů korun. Čtete dobře, ani ne dvaapůl kilometru za takové peníze. Že jsem si to nevycucal z prstu, překopíruji vám ten text:  Projekt cyklostezky byl dotačně podpořen ze Státního fondu dopravní infrastruktury částkou necelých 23 milionů korun, celkové náklady akce jsou 26 milionů korun. Společná stezka pro pěší a cyklisty je v délce 2.443,03 m.

Podle mého výpočtu stál 1m = 10 833 -,Kč a tak 1cm = 108-,Kč

Ne, že bych cyklostezky neschvaloval, ale za takové peníze? Nechme cyklostezky cyklostezkami a pojďme se vrátit na naší dobrou a obyčejnou cestičku mezi pole.

Po pravé straně míjíme rybník bez názvu a dál pokračujeme kolem zbarvených stromů a pod nohama nám šustí charakteristický zvuk spadaného listí. Slunce osvětluje ještě zelenou trávu na loukách a stromy jsou pozlacené žlutavými listy. Sem tam se kolem nás klikatí Lísenský potok. Vítr žene mraky, chvílemi se protrhají a vykukuje na nás blankytně modrá obloha. Vcházíme do lesa a opět si užíváme krásy lesa, které působí na naše smysly. Úžasné! Maličkosti, ale úžasné. Vítr, obloha, stromy slunce a ten vzduch? V duchu si říkám: „Holky děkujeme vám, že jste nás sem vzali“.

Přes potok se dostáváme do chatové osady Albatros, kde opuštěné chaty čekají na svoje osadníky. Všude je ticho a klid, jen popadané listí vydává svědectví, že jdeme v listopadu.  

V každé správné osadě je totem. V této osadě mají totemy dva. Ten, který každý zná, indiánský totem, ten jsme nenavštívili, ale Totem ztracených duší, tam jsme se vrátili a prohlíželi si ho. Nikdy jsem nic o takovém totemu nevěděl ani neslyšel, je to prý nápad jednoho z osadníků a je to velmi hezký nápad.  Když některý z osadníků skončí svoji životní pouť, tak na tento totem, který je ve tvaru stromu, přidělají na větvičku lístek ze dřeva se jménem a přezdívkou, kterou užíval za svého života. Každý se může kdykoliv zastavit a vzpomenout na svoje kamarády, kamarádky na svoje přátele. A právě ty lístečky se jmény vždy připomenou všechny, kteří tady žili, hráli volejbal, fotbal a zpívali při kytaře. Některá jména jsme znali a tak jsme si také vzpomněli, jak vypadali, co dělali a jak žili. Krásné.

Před námi je ještě pár kilometrů a tak pokračujeme tou nádhernou podzimní krajinou. Jdeme velmi pomalým tempem, jako bychom nechtěli jít domů a užíváme si poslední metry výhledem na zbarvené stromy. Opravdu není kam chvátat, ale pokud chceme stihnout autobus, musíme hlídat čas. Ale přesto jdeme volně a není nutno spěchat.

Tahle vycházka, spíše ty obrazy by se mohly zarámovat a vpravo dole by byl podpis Milady a Jarky. Tak skvělá vycházka to byla. Nakonec procházíme lesem, který je rájem houbařů a sběračů borůvek. Domašínský les. A to už nám zbývají opravdu jen metry do cíle. Na autobus jsme čekali pět deset minut a jeli jsme domů.

 Dnes všechno dopadlo na výbornou. Obyčejné polní a lesní cesty nás zavedly do království podzimní krajiny, která nás okouzlila. A to je pro dnešek asi všechno a tak nezbývá než poděkovat Miladě a Jarce za krásný den. Díky a teď už se zase těšíme na další bezvadné vycházky.

Ahoj Zdeněk

Naše trasa:  https://mapy.cz/s/menokefaju