Dostal jsem přání k narozeninám: „Dědku, přeju ti, aby uvnitř i na povrchu tvého těla uhynuly veškeré špatné viry, bakterie, bacily a další mikroorganismy!“ Napsal mi to kamarád Oldřich a moc mě potěšil. Dobrý přáníčko, ten kluk zlatej se perfektně strefil do toho, co je pro našince důležité.
Přání k rozličným lidským výročím a událostem jsou krásnou a důležitou záležitostí. Bohužel to většina z nás obvykle spláchne obligátním „štěstí, zdraví“, ale to je škoda. Přece už to, že někomu k něčemu přeju, samo o sobě dokazuje, že k němu mám pozitivní vztah a tedy automaticky chci, aby byl zdráv a šťasten. Konkrétní přání by mělo obsahovat ještě něco věcnějšího. Vzpomínám si třeba, že k osmnáctinám mi bratranec Leo z Opavy poslal toto vinšování: „Milý ogare, k narozeninám ti přeju pracovitou robu, ostražitého psa, slepice jak panny, husy jako labutě a králíky jak medvědy.“ To mělo hlavu a patu, žil jsem tenkrát u našich v rodné vísce a měli jsme drobné hospodářstvíčko.
Jsou lidé, kteří přání pojímají takříkajíc symbolicko-filosoficky. Typickým příkladem je kamarádka Vladěna. Jen namátkou vybírám, co všechno už jsem od ní k různým příležitostem dostal: „Přeji všem tvým otázkám, ať se dočkají dobrých odpovědí.“ „Přeji ti, ať tvůj život je lepší než ten skutečný.“ „Přeji krásné cíle tvým cestám.“ K pětašedesátinám mi dokonce poslala toto vrcholné dílko své poetické dušičky: „Nechť nejvzdálenější dálky nejsou pro tebe moc vzdálené, nejvyšší výšky moc vysoko a nejhlubší hlubiny moc hluboko!“ Přiznávám, že konkrétně z tohohle přáníčka jsem byl chvíli tak trochu „na hlavu“.
Existují také přání napomínací neboli výchovná. Kamarádka Marie už mi léta píše: „K narozeninám (k Novému roku, k svátku atd.) ti přeju, abys byl hodnej!“ Podobně stereotypní je i kamarád Milda, který mi vždy přeje „zklidnění hormonů a lepší kontrolu nad adrenalinem“. Popravdě nevím, proč to dělají, vždyť já jsem přece přímo prototyp dobráka od kosti, klidný a setsakra uvážlivý jedinec, hergot fix, tohleto si s nima ještě musím vyřídit! Faktem ale je, že i já sám občas využívám výchovnou stránku přáníček. Nedávno jsem třeba Oťasovi k sedmdesátinám napsal, že mu vinšuju, aby konečně pochopil prostou mariášovou skutečnost, že když se hraje flekovaná sedma, neměl by spoluhráči esem vyrazit plonkovou trumfovou desítku. Ano, přátelé, on to udělal a dokonce už dvakrát!
Zcela svébytnou skupinu tvoří drsňácko-dobrácká přání, která si mezi sebou rádi posíláme my chlapi. Jejich obsahem je posilování samčího ega příjemce. Například: „Nechť tvým proslulým tesákům neunikne ani jedna antilopa, leoparde!“ Nebo: „Rozpínej ještě dlouho svá mocná křídla nad tímto světem, orle!“ Moje sebevědomí třeba příjemně polechtalo, když mi Pepan loni popřál: „Buď ještě dlouho tím dubiskem, o nějž se tříští vichry a jehož se bojí i zuby na pile času!“ Pak jsou tu ovšem taky přání drsňácko-nedobrácká, která mají příjemce naopak drobátko porejpnout. Tím myslím taková ta konstatování „Oslav to, dokud ještě je co slavit“, „Nic si z toho nedělej, bude hůř“ a podobně. Pamatuju, že před pár lety mi otrlý kámoš Hynek dokonce napsal: „K narozeninám ti přeji kvalitní tampóny do uší, abys neslyšel to tikání biologických hodin.“
Jsem přesvědčen, že přáníčka jsou skvělým literárním žánrem. Pisatel v nich několika slovy může vyjádřit, jak to vlastně s oslavencem myslí. Je to drobné literární dílo jednoho autora pro jednoho čtenáře (pokud se samozřejmě nejedná o nějaký speciální případ, kdy třeba rodina Macáčkova z Kardašovy Řečice blahopřeje českým zemědělcům k výborné úrodě řepky olejné). Taktéž jsem přesvědčen, že každý člověk dostává přání rád. Jsou pro něj důkazem, že ho lidská společnost pořád považuje za svého člena, že s ním stále jaksi počítá a že se zajímá o jeho problémy. Mě, jakožto starého dědka s patřičnými neduhy například vyloženě potěší, když mi k narozkám jinej neduživej dědek či bába popřeje vedle obligátního štěstí ještě třeba nízký cholesterol, svěží paměť, dobrou funkci jater, sleziny a dvanácterníku, pravidelnou stolici, ohebnost bederní páteře, jakož i všech kloubů a tak dál. To se hned má dědkovská dušička zatetelí blažeností a řekne si: „To je ale dobrej člověk, co přeje sobě, to přeje i mně.“ A hned jdu do kalendáře hledat datum, kdy mu budu moci taky něco pěkného popřát.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %