V letech 1966 až 1969 jsem studovala na SVVŠ v Praze 3, Sladkovského náměstí. V naší třídě probíhala intenzivní výuka francouzského jazyka. Myslím, že jsme se tehdy díky dvěma profesorkám tento jazyk rádi učili a hodně se naučili. Uvedu jméno jedné z nich, protože je důležité pro toto vyprávění. Jmenovala se R. Horažďovská.
Když jsme se dozvěděli, že naše třída bude moci jet do Paříže, měli jsme velkou radost. Psal se rok 1969 a pobyt byl zajištěn na dobu od 10.3. do 24.3. Na každý den jsme měli předem stanovený program, na radnici v Suresnes nás přijal starosta a připravil pro nás pohoštění s malým dárkem.
Navštívili jsme známé pařížské památky, ale také školy a pár večerů jsme strávili v rodinách studentů, kteří měli přijet do Prahy. Byl to totiž výměnný pobyt. Samozřejmě jsme viděli rozdíly, a to především v množství nabízeného zboží. Lákavých "hadříků" plné výlohy, balení potravin svádělo ke koupi. Jízda metrem byla pro nás novým zážitkem. Ale... Viděli jsme žebráky, spící na kanálech, při návštěvě vyučování v jedné škole jsme nechápali, že děti během vyučování se po třídě mohly volně pohybovat, byly neukázněné. A návštěva v rodině mě překvapila ještě víc. Francouzi se ptali, zda máme televize, jak se jmenuje naše hlavní město. Objektivně mohu napsat, že v té době byla výuka na našich školách víc než dobrá. Měli jsme všeobecné znalosti, kromě ruštiny a francouzštiny jsme se seznámili s latinou.
Od dětství jsem věděla, co bych chtěla dělat za povolání. Učitelka byla moje volba, ale bohužel jsem se na VŠ nedostala. A tak jsem celý život pracovala jako účetní. Je pozdě si vyčítat, že jsem si další rok měla podat přihlášku znovu. Kurzy milované francouzštiny jsem navštěvovala tři roky při zaměstnání a potom až v letech 2016 - 2019. Byla jsem překvapená, že si po 50 letech od maturity leccos pamatuji.
Letos v červnu měla vnučka vystoupení v hudební škole v Berouně, kde se učí hře na klavír. Maminka její kamarádky Kačky, která se rovněž vystoupení zúčastnila, nám držela místa v první řadě a mě posadila vedle své maminky, tedy babičky Kačky. Povídaly jsme si spolu a z řeči jsem vyrozumněla, že paní byla učitelka. Když se zmínila, že i její maminka učila, tak jsem se přiznala ke své lásce k tomuto povolání.
A pak se stalo něco, co nám život nečekaně připraví. Někdy je to nepříjemné, jindy moc milé a radostné. A mě potkala druhá možnost. Po krátké době jsem se spolu s babičkou Kačky přišly na to, že mě učila francouzštinu její maminka, výše jmenovaná prof. Horažďovská. Oběma nám stouply při vzpomínkách slzy do očí. Setkání bylo o to zajímavější, že jsme obě bydlely v Praze a teď obě v Berouně. Ihned po návratu domů jsem našla krabičku s pár fotkami a mými poznámkami z pobytu v Paříži v r. 1969.
Moc jsem se těšila, že se dcerou paní profesorky, která je o 5 let mladší než já, sejdeme, ale zatím k tomu bohužel nedošlo.
Pošlete odkaz na tento článek
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %