Mým celoživotním vzorem byl můj tatínek. Tím, jak prožil svůj nedlouhý život, jaké vyznával hodnoty, jakou měl přirozenou autoritu, a to, jak si přes všechna životní úskalí dokázal zachovat víru v dobro.
Život mých rodičů byl poznamenaný válkou, padesátými léty, ale vždy byl plný lásky. K sobě navzájem, k nám dětem a svým přátelům. Já jsem si, bohužel, tatínka dlouho neužila. Zemřel v nedožitých 55 letech a mně bylo pouhých 17 let. Neměla jsem tedy možnost poznat ho v mé dospělosti a probrat s ním spoustu věcí, které by mne zajímaly. Nebudu předbíhat a začnu hezky od začátku.
Tatínek se narodil počátkem první světové války, dětství a mládí prožil v Pardubicích, kde se také seznámil s mojí maminkou. Oba byli nadšení Sokolové, zúčastňovali se všemožných akcí, zejména výletů na kole a tanečních zábav. Užívali si bezstarostné mládí a netušili, jaká mračna se nad nimi stahují… V roce 1939 se vzali, přestěhovali se do nového rodinného domu do Prahy k tatínkovým rodičům a o rok později přivítali na svět dvě holčičky – dvojčátka. Jejich radost netrvala dlouho, byla válka a ta krutě poznamenala naši rodinu. Tady své vyprávění zkrátím, je to příliš bolestné a smutné. Z celé tatínkovy rodiny přežil on jediný a ani jeho neminul pobyt v Terezíně. Co všechno tam prožíval, jak strádala maminka s dvěma malými dětmi, jsem se dozvěděla mnohem později z dochovaných dopisů. Dopisů plných lásky, nadějí a obdivuhodné síly a také ochoty pomoci druhým.
Po válce se zdálo, že se vše obrací k lepšímu. Tatínek získal dobrou práci, maminka byla v domácnosti a věnovala se dceruškám, nyní už školačkám. Počátkem padesátých let si rodiče splnili to, co si celou válku slibovali – že v míru si pořídí syna. Ten vytoužený syn jsem já – třetí dcera! Byla doba jaká byla, na mého otce přišlo anonymní udání z podezření ze sabotáže a v prosinci 1952 byl vzat do vyšetřovací vazby. Dějiny se opakují – moje maminka opět zůstala sama, bez prostředků, tentokrát ale s třemi dětmi. Vyšetřovací vazba trvala sedm měsíců, kdy byl otec vystaven fyzickému i psychickému nátlaku a všechna obvinění se ukázala jako falešná. A i tady se projevila tatínkova statečnost a snaha ulehčovat a pomáhat svým spoluvězňům.
Všechny tyto události se projevily na jeho zdraví. Ve svých 48 letech ho postihl první infarkt, po třech letech druhý. Ani nemoc ho však nezastavila v jeho činorodosti. Po odchodu do invalidního důchodu pracoval jako redaktor středočeského deníku a jeho fejetony byly čtenáři velmi oceňované. Stále se věnoval svému velkému koníčku, fotografování. Byl výborným vypravěčem, dokázal bavit celou společnost. Jeho náhlý odchod nás všechny velice zasáhl. Chyběl mi celý život – na maturitním plese, při výběru dalšího studia a zaměstnání, nevedl mne k oltáři, nepoznal mého báječného manžela, nedočkal se vnoučat…
Občas si pročítám jeho články, dopisy, které mi posílal o prázdninách, v knihách nacházím jeho ručně psané poznámky, vtipné a pro mne dojemné. Dodnes se řídím jeho oblíbeným citátem:
Neříkej, že nemůžeš, když nechceš, protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší – budeš chtít a pak už nebudeš moci.
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Vladislava Dejmková
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
