Na tyto i další otázky jsme se zeptali jednatele Martina Šimka a uměleckého šéfa Pavla Ondrucha.

Letní sezónu už dávno odvál čas, ale jak dopadla na vaší Letní scéně u Pražského hradu?
M. Šimek: Musím říct, že rozhodnutí, které padlo před třemi lety o zastřešení hlediště Letní scény, bylo opravdu šťastné. Publikum se konečně nemuselo strachovat o to, jaké bude počasí. Možná i kvůli tomu jsme letošní Letní scénu vyprodali na 98 %. Přesto každý rok dále zdokonalujeme divácké zázemí. A tak stávající plátěnou střechu vyměníme na jaře 2024 za jinou. Vyrobena bude nejen z prodyšnějšího materiálu, ale kvůli lepší cirkulaci vzduchu v ní budou i odvětrávací otvory. Podél střechy navíc zabudujeme zavlažovací systém mlžítek. Připraveni jsme tak i na velmi horké dny.

P. Ondruch: Děláme všechno proto, aby si mohli diváci co nejvíce vychutnat naše inscenace. O ty jde především. Mám radost, že je o celý náš repertoár takový zájem. Na Letní scéně budeme v roce 2024 hrát skoro pět měsíců (začínáme 20. května a končíme 12. září) a program se nám podařil sestavit i s přihlédnutím k tomu, o co byl letos největší zájem. Šestnáct repríz čeká Richarda Krajča a jeho monodrama Všechny báječný věci, devětkrát zahrajeme novinku Brácha s Veronikou Khek Kubařovou, Markem Němcem a Igorem Orozovičem a stejný počet repríz čeká i grotesku Slepice na zádech s Táňou a Vojtou Dykovými. A to zdaleka není všechno.

Od kdy se prodávají vstupenky na léto 2024?
M. Šimek: Předprodej začal 1. listopadu. Diváci velmi rádi dávají svým blízkým pod stromeček vstupenky právě na Letní scénu. Dalším oblíbeným vánočním hitem jsou dárkové poukazy, anebo předplatné, jehož celková cena je přibližně o 20 % nižší než obvyklá cena jednotlivých vstupenek.

P. Ondruch: Výhoda předplatného je, že je přenosné a výhoda poukazů je jejich dlouhá platnost (2 roky). K zakoupení jsou jak na pokladně, tak online. Divili byste se, kolik lidí koupí online poukaz i během Štědrého dne…

Kolik a jaké premiéry připravujete v divadelní sezóně 2024?
P. Ondruch: Náš současný repertoár čítá 20 her, což je víc než dost! Nejstarší inscenaci – Deštivé dny – už hrajeme od roku 2012 a je stále vyprodaná. I proto jsme se rozhodli v počtu premiér zvolnit. V letošní sezóně připravujeme dvě novinky. Oběma budou kralovat ženy, čímž se vytvoří krásný kontrast s „mužskými tituly“ (Pan Halpern a pan Johnson, Housle, Staří mistři…). První novinka bude mít premiéru v lednu 2024. Ve vynikající britské psychologické hře Nadechnout se života se po dvou dekádách k divadelnímu herectví vrací Tereza Brodská. A nutno říct, že Tereza je pro divadlo, a zvláště pro Ungelt, jako stvořená! Emotivní příběh o setkání manželky s milenkou bude hrát spolu s Jitkou Smutnou. Druhá novinka bude mít premiéru na jaře, těsně před Letní scénou. Skvostnou irskou komedii Vzhůru ke hvězdám jsme našli na tělo Petře Nesvačilové. S Ivou Pazderkovou v ní budou hrát dvě svérázné pečovatelky, jejich běžný pracovní den se nečekaně zvrtne v bláznivou tragikomickou frašku…

Jak jsem pochopila, tak jste v letošním roce byli ekonomicky zdatní...
M. Šimek: Nám nic jiného nezbývá (smích). Jsme soukromé divadlo, o dotace nežádáme a musíme si na sebe vydělat. Nemůžeme si dovolit mít v hledišti volná místa.

Podílíte se na nějaké charitě?
M. Šimek: Letos jsme mimo jiné dali 100 000 korun nadačnímu fondu Paraple. V příštím roce plánujeme stejné nadaci věnovat celý výtěžek z jednoho vybraného představení na Letní scéně. Benefiční představení hry Brácha se uskuteční 10. července 2024. Rozhodli jsem se, že vstupenky na tento den budeme prodávat za vyšší cenu – abychom Paraple podpořili co nejvíc. Je to jeden ze způsobů, jak chceme poděkovat všem, kteří během covidu nezištně pomohli svými finančními dary udržet divadlo nad vodou.

Ungelt má mecenášský klub. Jak funguje?
M. Šimek: Ten nápad se zrodil v hlavách našich příznivců, pravidelných diváků Ungeltu. Ptali se, jestli nás můžou nějak symbolicky podpořit. Vytvořili jsme pro ně klub, do kterého se můžou za roční příspěvek přihlásit a získat tak speciální výhody. Například přístup na všechny premiéry i uzavřené akce Divadla Ungelt.

Veronika Khek Kubařová, Marek Němec a Igor Orozovič ve hře Brácha. FOTO: Jan Malíř

Richard Krajčo v monodramatu Všechny báječný věci. FOTO: Jan Malíř


Jak se vám dařilo přežít covid a zvyšování cen energií?
M. Šimek: Pět let jsme nezdražovali vstupné. Ani po covidu. Zvýšili jsme vstupné až letos na podzim, a to jen o 30 korun. Nový vládní balíček ale obsahuje nemilé překvapení. 10 % DPH ze vstupného se zvyšuje na 12 %... Což zhruba pokryje těch 30 korun. A jsme tam, kde jsme byli. Přesto zdražovat nebudeme. Lidé budou mít dost jiných ekonomických starostí.

Divadlo Ungelt má také poměrně pestrou zájezdovou činnost...
M. Šimek: Ano, zájezdy jsou naší neoddělitelnou součástí.

P. Ondruch: Už když inscenaci připravujeme, připravujeme ji s vědomím, že musí být snadno převozitelná. S radostí jezdíme do všech koutů České republiky. Je hodně míst, kde se cítíme jako doma. Například Český Krumlov, Tábor nebo Ostravsko. Anebo také naše partnerské divadlo v malinké vesničce Drážkov u Sedlčan!

Proměnili se po covidu diváci a repertoár?
M. Šimek: Já si spíš myslím, že se na chování diváků podepsala onlinová komunikace. Dříve, když někdo něco potřeboval, slušně požádal a poděkoval. Dnes jsou to strohá sdělení a skoro až příkazy.
 
P. Ondruch: Těsně po covidu se zdálo, že je obří poptávka jen po komediích. Tento výkyv se ale brzy vrátil do normálu. Diváci se nejen že nevyhýbali vážnějším věcem, ale vyhledávali je – například legendární hra Edwarda Albeeho Příběh ze zoo s Davidem Švehlíkem a Ondrou Brouskem je stále vyprodaná. Covid mi ale paradoxně pomohl ještě důsledněji vnímat to, jak je důležité, aby si divadlo drželo „svou tvář“, aby ji neustále prohlubovalo. V současnosti je tolik možností, jak strávit večer, jak se zabavit, že je nutné v této nepřeberné pestrobarevnosti nabídnout divákům barvu, která bude sytá a zářivá. A o to se přesně v Ungeltu snažíme: divákovi, který k nám přijde zaručujeme syté, plnokrevné herecké divadlo.

Má seriálové herectví vliv na herce?
P. Ondruch: Toto fascinující téma jsem rozebíral s paní Hanou Maciuchovou, která mě v mnohém inspirovala. Její herectví seriálová tvorba neovlivnila, protože za sebou měla nespočet divadelních rolí. Byla tzv. „vyhraná“. Ale seriály můžou mít nebezpečný vliv na začínající herce. Zvláště na ty, kteří na divadlo, které je ultranáročné a ekonomicky nemůže s televizí a filmem zápasit, rezignovali. Divadlo herce udržuje v tvůrčí kondici – mají v něm čas tvořit, což u natáčení seriálů nemají. Díky divadlu rostou, zdokonalující se. Divadlo je v podstatě taková „posilovna“ jejich talentu.

Na divadelní scéně si Ungelt vydobyl takové postavení, že tady chce každý hrát...
P. Ondruch: Z toho mám obrovskou radost! Cením si, kolik úžasných osobností u nás hraje. Některé dokonce na jiném jevišti neuvidíte. Kromě už zmíněné Terezy Brodské to je třeba David Švehlík, Petra Nesvačilová či Richard Krajčo.