Ano, je tady a v plné polní. Nikoho se nezeptá a prostě sem vtrhne. A o koho se to jedná? No přece o paní zimu. Mezi námi, ono se neptá ani jaro ani léto a ani podzim.

Zima je rodu ženského, takže ta se ptát nemusí, jestli ji už chceme, tak prostě přijde. To se takhle jedno ráno probudíte, je poslední listopadový den tohoto roku, kouknete z okna a venku je jen bílo. A to prostě všude, zlobit se nemá smysl, protože to, co venku vidíme, je vlastně krásné. Zima přikryla nepořádek na ulici a stromy mají bílé čepice. Vyměníme podzimní oděv za zimní včetně obutí. A protože je čtvrtek náš nákupní den, nedá se dělat nic jiného, než očistit auto, které je zasypané bílou nádherou a trochu snížit částku na bankovním účtu.

Pro jistotu jsem si tentokrát přibalila i foťák, co kdyby se naskytla možnost si něco vyfotit. Šestý smysl se nemýlil. Nedaleko od nás je jízdárna a supermarket Penny, který nahradil prodejnu nábytku. Místo nákupu jsem se dala do focení louky u jízdárny, i tady bylo vše krásně bílé. Já vím, není to nic světoborného, ale já jsem si docela udělala radost. Myslím, že dělat radost sám sobě není sobectví, ale péče o naše zdraví.

Zvu vás na malou procházku zimní pohádkou, třeba se vám to bude líbit a udělá radost. Je předvánoční čas, doba, kdy se snažíme, aby Vánoce byly hezké a veselé. Takové malé zastavení nikomu neuškodí a trochu věřím, že i potěší.