Tentokrát čtvrteční, ne středeční ráno nás vytáhlo z teplých pelíšků a hurá na výlet. Za takového počasí, jaké bylo, je každý pořádný důchodce schovaný doma v peřinách a pozoruje co se venku děje, ale to neplatí pro nás, protože my jsme jiní. Na nás neplatí, že venku je zima, že prší, padá sníh nebo fouká vítr, my jsme se domluvili, že jdeme, tak jdeme. Teplota kolem nuly a vítr? Strašný severák. To jsme, ale zjistili až ve Tvoršovicích na rozcestí, kde nás autobus vysadil.

Po delší době přišel Fanda, který už je fit a tak na oslavu, že všechno dobře dopadlo, přinesl lahvinku na zdraví. Všichni jsme zvedly veselé kalíšky, připili si na zdraví a vykročili jsme.

V minulosti byly Tvoršovice známé především Domovem důchodců, ale v dnešní době je znají především golfisti. Domov důchodců zanikl a všechny budovy a pozemky, které k němu patřily, skoupili majitelé golfových hřišť.

Jenom po okraji jsme šli kolem opuštěných, upravených a ostříhaných trávníků a ani ve vesnici jsme nepotkali živáčka. Mezi poli a cestami jsme stoupali pořád do mírného kopce a vítr nám neustále fičel do tváří. Ledový vítr neustále prověřoval, jak jsme se na dnešní den oblékli. Čepice, kulichy, několik vrstev oblečení a rukavice, byl nezbytný módní doplněk pro čtvrteční vycházku.

To už jsme přicházeli na nejvyšší bod náhorní plošiny, kde bylo Letiště Benešov. To je oficiální název, ale běžně se používá název Letiště v Nesvačilech. Tam vítr foukal o sto šest.

Slunce svítilo, obloha byla modrá a také viditelnost byla výborná. Všechny obzory byly tak, jako nabroušené ostří a tak bylo i dobře, ostře vidět do dálky. Když slunce osvětlovalo stromy, obzvlášť to bylo vidět na břízách, ty doslova zářily na všechny strany do okolí. Tráva na loukách byla tvrdě zelená jako na těch golfových plochách. Krásně byl vidět Chvojen i Konopiště. Vítr, zima nás stále pronásledovala, ale příroda kolem nás - nádhera. Opravdu dechberoucí podívaná.

Dnešní vycházku vybrala Dana a litovala, že když jsme šli okolo letiště, že málo vzlétaly letadla. Když tuto trasu procházela, tak letělo letadlo každou chvilku a byla to prý hezká podívaná v těchto opuštěných končinách, kde není nikdo.

I bez těch letadel to byla vycházka nádherná, ostatně fotky jsou toho důkazem. Zajímavé u Dany je, když plánuje trasu, tak většinou nejdeme po turistických značkách, ale tam, kde se jí líbí. A kde se líbí Daně, tam se líbí i nám. Díky, vybrala jsi to výborně.

Celou tu nádheru rámovala obloha, která se často měnila. Jednu chvíli byla modrá s občasnými mraky, za chvilku se do ní přimíchalo trochu tmavé až černé a vypadalo to na déšť nebo sníh. Když zasvítilo slunce, jako by se obloha usmívala, a když ztmavla, člověk by se bál co se bude dít. Kouzelná nebeská podívaná. Ale pořád byl přítomný ten strašlivý vír a zima. Byli jsme ošlehaní větrem a spokojení, že jsme tady a že tu zkoušku otužilosti za tu krásu vydržíme. Bylo nás 22 a ušli jsme asi devět „vyfoukaných“ kilometrů, které stály za to.

V restauraci v Dlouhé Lhotě už na nás čekala paní hostinská a připravila nám oběd v plné kráse.

Dany vycházky jsou vždy skvělé, to nemusím zdůrazňovat, počet lidí tomu nasvědčuje, ale i tak jí za všechny děkuji. Další je na obzoru vycházka z Křečovic a k tomu není také co dodávat. Tak už na všechny těším a příští týden.

Ahoj Zdeněk

Naše trasa: https://mapy.cz/s/bujukukufa