O genealogii a možnosti pátrat po svých předcích jsem se poprvé dozvěděla někdy v roce 2013 z televizního dokumentárního seriálu „Tajemství rodu“. Velmi mě to tenkrát zaujalo a přiznám se, že jsem tak trošku našim známým osobnostem záviděla.
A moc jsem si přála dozvědět se něco i o svých předcích, jenže pořád jsem nevěděla, jak na to. To až o dva roky později.
Jsem už v důchodu, ale snažím se žít aktivně. Mezi mými oblíbenými aktivitami jsou i návštěvy různých výstav. Začátkem roku 2016 jsem se zašla podívat do pobočky Těšínského muzea v Orlové na výstavu České genealogické a heraldické společnosti v Praze „Putování za předky“, kde se mi dostala do rukou brožurka Vývod z osmi předků a dvě starší vydání Genealogických a heraldických Listů, ze kterých jsem se dozvěděla, co jsem potřebovala, hlavně jsem objevila genealogický program Legacy a už to jelo...
Jsem vděčná za digitalizované matriky, které mi to moje bádání usnadnily. Jelikož se moji rodiče rozvedli, bádám hlavně v linii předků mojí maminky. Vzpomínám si, jakou jsem měla radost, když jsem v opavském digitálním archívu v matrice obce Doubrava objevila zápis o narození mého dědy, všech jeho sourozenců, o kterých jsem do té doby nic nevěděla a pak také o sňatku jeho rodičů, kteří přišli do Doubravy z Haliče v Polsku. V matrikách obce Doubrava se mi podařilo najít i pradědečkova bratra a jeho rodinu. Díky webovým stránkám MyHeritage jsem objevila i pradědovu sestru, která se vdala v Karviné a tím bádání v této linii skončilo, protože v Polsku ještě nejsou digiarchívy na takové úrovni jako u nás.
Začala jsem proto bádat v linii mojí babičky, která pochází ze Zašové na Valašsku. V bádání jsem se dostala až k 7x pradědovi Stuchlíkovi, který se narodil v roce 1652. Objevila jsem také pár zajímavostí, třeba že 3x praděda sloužil jako obyčejný pěšák v 5 Jäger Batallionu II Compagnie, nebo, že moje 3x prababička ze Skaličky měla šlechtické kmotry v zastoupení a její otec tedy můj 4x praděda Franz Smrček byl ve Skaličce vrchnostenským hajným, nebo také že můj 6x praděda Michael Cibulec byl správcem na statku Hradisko u Rožnova pod Radhoštěm, který patřil šlechtickému rodu Žerotínů a můj praděda na tom statku 16.9.1754 zemřel.
Z bádání se stal koníček, co koníček, pořádný kůň, rozšířilo se z digiarchívu v Opavě do digiarchívu v Zámrsku a také do Moravskozemského archívu v Brně.
Zajímá mě všechno, co se týká genealogie, minulosti, historie. Na Facebooku jsem se přidala k několika skupinám, které se genealogií zabývají, nejvíce mě potěšila Valašská genealogie. Na stránce lze najít dokument Naše příjmení, což je unikátní seznam valašských příjmení, po kterých jednotliví členové bádají. Díky tomuto seznamu jsem měla možnost alespoň virtuálně poznat i pár jiných současných potomků mých předků. Třeba právě se zakladatelem této skupiny Pavlem mám společného předka Michala Cibulce z Hradiska a se Zuzankou, se kterou teď bádáme společně a vyměňujeme si informace, vrchnostenského hajného ze Skaličky Franze Smrčka. Díky Pavlovi, který o Žerotínech a jiných šlechtických rodech pořádá besedy, jsem objevila i spisovatele Čeňka Kramoliše a jeho knihy o životě na Valašsku jsem hltala snad více než severské detektivky. S Pavlem a Zuzankou se občas setkáváme ve Valašském Meziříčí.
Co mě ovšem překvapilo nejvíc, je objev a shoda na MyHeritage. Dostala jsem zprávu, kupodivu od linie potomků žijících v Německu, abych kontaktovala nějakého Marszałka z Polska, že možná máme společného předka. Moc jsem tomu nevěřila, ale po pár emailech, kdy mi poslal kopii dokumentu, ze kterého bylo jasné, že naším společným předkem je můj 2x praděda z dědovy strany, teprve pak jsem uvěřila. Vrcholem tohoto zjištění byl fakt, že Mirek se svojí rodinou bydlí ve Gdyni Orłowo a my jsme dva týdny na to odjeli na plánovanou dovolenou do Gdynie. Setkali jsme se v průběhu naší dovolené několikrát i s jeho manželkou a jednou ze dvou dcer, ale nejvíc vzpomínám na moment, kdy jsem ho uviděla poprvé, nezapřel podobu s mým dědečkem.
A v tomto mém genealogickém nadšení jednoho dne otevřu stránky naších Orlovských novin a vidím, že se v naší knihovně koná VU3V – Genealogie – Hledáme své předky, tomuto se nedalo odolat. Mám obrovskou radost, že jsem mohla tento kurz absolvovat. Dozvěděla jsem se tolik zajímavých věcí a poznala prima lidí naladěné na stejnou notu jako já. Samozřejmě jsem pak absolvovala i další semestry na jiná témata. Teď, bohužel, už druhým rokem stagnuji ze zdravotních důvodů. Věřím, že od příštího roku začnu znova, protože mě to moc bavilo.
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Libuše Münsterová
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
