S manželem jsme jezdili na Šumavu jak na podzim, tak i v zimě na běžky. Ubytovávali jsme se ve Zdíkově, denně jsme vyjížděli autobusem na Pláně a odtud různými okruhy projížděli zasněženou krajinou.
Jednou jsem na „nátlak“ manžela vyjela sama, nebylo mu dobře. Nechtělo se mi samotné, bála jsem se, abych nezabloudila a stihla alespoň poslední spoj do Zdíkova.
„Vždyť tu nejsi poprvé, vždyť máš mapu, neboj se, bude krásný slunečný den...“
A tak jsem podlehla. Vyjela jsem po žluté značce vycházející od hotelu Churáňov, ovšem po delší vzdálenosti jsem narazila na zákazy vstupu, či vjezdu na „běžeckou trasu“. Probíhaly zde právě běžecké závody kolem Zadova. Pro mne to nebyla stopa, ale turistická cesta, ale přesto jsem si nedovolila po ní jet, byť v dohledu ani v doslechu nebyl žádný běžec. A já jsem udělala to nejhorší rozhodnutí ve svém životě! Nevrátila jsem se!
Pokračovala jsem podél cesty, jak to šlo, uhýbala jsem i trochu do křoví, až jsem úplně ztratila směr. Ocitla jsem se na krásném svahu s rozhozenými malebnými chalupami, pro běžkaře přímo paráda. Co dělat? Jen jet dolů, ale kam?
Na malebném náměstíčku jsem naštěstí potkala muže, kterého jsem překvapila otázkou. „Dobrý den, můžete mi říct, kde to jsem?“ K jeho udivenému pohledu jsem dodala, že jsem zabloudila. Sdělil mi, že jsem v Popelné a autobusové spojení je pouze do Kašperských Hor. „Ale jak se dostanu na Churáňov?“ ptám se zděšením v očích „To lehce zvládnete. Vystoupejte touhle strání podél lesa až narazíte na širokou cestu, dejte se doprava a po ní dojedete až na Churáňov. Hodně štěstí.“
S malou dušičkou jsem vyrazila. Sama v hustém lese, ticho, jen stromy tiše ševelily a začala se snášet slabá mlha! Bylo to v 90. letech minulého století – žádný mobil, žádný možný kontakt s možností požádat o pomoc!
Šla jsem, běžela jako o závod, co mi síly stačily, snad jsem se i bála nadechnout. Lehce se začalo stmívat a já netušila, zda z lesa vyjedu ještě za světla a v místě, kde najdu případně nějakou pomoc. Když jsem se ocitla na křižovatce, kterou jsem ráno projížděla, vydechla jsem úlevou a s přesvědčením, že již nikdy neudělám stejnou chybu. Nemám-li značku, vracím se!
Autobus jsem stihla a od manžela jsem se již do konce dovolené nehnula. A hlavně si nesu poučení pro celý život: Nikdy neriskuj, zvláště v zimní krajině a raději se vrať, i kdybys měla zbytek krásného dne strávit v hospodě!
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
