Jsou to sice jenom takové drobečky, ale stojí za to, je "sdílet". To se přece dneska musí, dát každému vědět, co, kdy a jak člověk dělal, ne? Tak třeba tohle.

Jednou po Štědrém dnu odešel dědeček ráno navštívit svého kamaráda v pečováku. No být sama doma není zase tak špatný. Udělala jsem si kafe, ukrojila kousek z krtkova dortu, co jsem udělala (protože banány nikdo nejí a začínaly mít puntíky) a četla jsem si z Deníku fejsbukové matky, co jsem dostala od dědečka pod stromeček. Dal mi knížku, ale určitě jenom proto, aby mě urazil, že jsem na fcb taky. Jenomže já čtu všechno (mimo Kladiva na čarodějnice a Čachtické paní), já bych klidně znovu přečetla i Vojnu a mír nebo něco od Dostojevského, kdyby mi to dal, takže mě tím nenaštve.

Je to vlastně pohoda, být doma sama, co bych víc mohla chtít? Povaluju se, čtu si a chechtám se u toho a je to zábavné, když ovšem pominu to, že autorka vypráví o tom, jak dokáže sežrat na posezení 6 rohlíků s tuňákovou pomazánkou a v noci chodí na vanilkové rohlíčky. Myslím, že pěkně kecá, protože pak, když si potřebuje na hory koupit nové oteplováky, jí udivuje, že v její velikosti 34-36 je mají jen v barvě cukrové vaty. To se nedivím, dětské oblečení většinou bývá v hezkých pestrých barvách, ne? Dospělá ženská mívá úplně jinou velikost oblečení... No jasně, ale hlavně je to vtipný a jsou tam bezva dětský hlášky jako třeba: „Mami, a vypadala jsi někdy třeba jako Popelka? Nebo jsi vždycky vypadala takhle divně?''

Dědeček se ráno, ještě než uražen odešel, sháněl po chlebíčkách, našel poslední dva a hledal ty další. Ovšem ty jsem večer odnesla nahoru k mladým, když on odešel do postele a já jsem se šla podívat, co děti dostaly od Ježíška. Chtěla jsem mu udělat nové, ale byl uražený a povídal, že když bude chtít, tak si je koupí a ať je nedělám, že mi rovnou říká, že ON je jíst nebude.

Taky jsem přemýšlela, jestli nemá náhodou ten můj mobil napíchnutej - psala jsem si s kámoškou o tom, že si ani nevzal dárek a vyfotila jsem si ho, jak ještě leží pod stromečkem s tím, že si ho takhle budu fotit každý den, že mi to třeba vezmou u soudu jako polehčující okolnost, až ho jednou zabiju. A dárek se ztratil. Jestli ho rozbalil nevím, papír jsem nikde neviděla, asi si ho jenom odnesl. A nebo bych se měla podívat do popelnice? Hmmm, v popelnici jsem byla, tam nic nebylo. Že bych se šla podívat ještě do kontejneru? 

Dědeček přišel z návštěvy asi v půl šesté večer, nemluvil na mě, asi abych nepoznala že je "pod vlivem". Pak vlezl do hrnce a povídal: "Dneska nikdo nechtěl, že zbylo i na mě?" No nenakopal by ho člověk někam? Pak jedl svíčkovou lžící z hlubokého talíře a chlebíčky, co jsem je neměla dělat, protože ON je nebude, pak mandarinky a ořechy a cukroví, co bylo na stole a pak rovnou odešel spát. Tak "Šťastné a veselé"...