Když mi bylo pět, začal táta stavět dům. Ty roky naplňovala dřina, odříkání, přepočítávání financí, zábava musela stranou, ale život si přesto našel skulinku pro radost a veselí. Mám schovanou fotografii, na které je táta usazený v montérkách nahoře na míchačce a hraje na kytaru.
Zpěv nebo drnkání na kytaru se během těch let často ozývaly večer po skončení práce, lidé spolu poseděli a oddechli si, že je zase kus díla hotovo. My děti jsme často byly odkázané samy na sebe, ze školky či školy samy domů, něco si udělat k jídlu (už tehdy jsem uměla aspoň uvařit vajíčka nebo pudink), případně za rodiči na stavbu a pak společně pozdě večer domů. Tvrdá škola samostatnosti.
Roky běží... Teď je prosinec, za pár dnů vypuknou Vánoce. Uprostřed obývacího pokoje je srolovaný koberec, na něm sedí můj táta a pláče. Ještě nikdy jsem ho plakat neviděla. Cítím se trochu nejistě, ale jsem klidná. Tátovi stékají z očí slzy a usmívá se. Jeho pláč znamená radost, dojetí a neskonalou úlevu. Je to slavný den pro celou rodinu. Zrovna jsme se přestěhovali do nového domu. Za pomoci příbuzných a kamarádů se dílo završilo. Pokoje voní novotou, všechno je jiné než dosud. A k tomu se ve vzduchu vznáší vůně Vánoc.
Když se táta chystá zabít kapra, vyběhnu na půdu, zalezu si do nejvzdálenějšího rohu a pro jistotu ještě zacpu uši a zavřu oči. Nechci slyšet to klepnutí, tu ránu, po které se živý kapr změní na maso k večeři. O něco později se odvážně vrátím do centra dění. Stromeček už je rozzářený, z kuchyně to voní, že se to skoro nedá vydržet. Se sestrou pobíháme sem a tam, ne a ne se dočkat.
Dárky byly skromné, ale pro nás nepostradatelné. Knihy. Nikdy, ani v těch nejtemnějších časech, kdy bylo peněz málo, protože se stavělo, nechyběly knížky – dárek k narozeninám, k Vánocům. Taky vám nová kniha TAK voní? Tehdy jsem kromě vytoužené hromádky nové četby dostala pod stromek i mrkací panenku. Dala jsem jí jméno Alenka. Převážnou většinu svého života proseděla chudáček na jedné poličce, knížky byly neporazitelná konkurence.
Večer je u konce. Všichni odešli spát, ale já zůstávám u rozsvíceného stromečku, přinesla jsem si polštář a deku, budu spát v obývacím pokoji. Nemůžu se nabažit jedinečných barev světel na stromku, kořeněné vůně jehličí, sladce to voní z tácu s cukrovím. S posvátnou úctou začínám číst první novou voňavou knihu.
Pošlete odkaz na tento článek
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Co bude pod stromečkem a co bude na stole? To jsou pro většinu…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %