Konec Vánoc

Rodina Auto-moto

Konec Vánoc

Datum: 28. 12. 2023

Diskuze: 21

FOTO: Marie Seitlová

Je 27.12., je po Vánocích, které jsem strávila s rodinou syna jako každý rok. Byly to krásné chvíle plné radosti a pohody. Ode dneška mají mladí dovolenou, tak ji chtějí strávit s rodinou snachy na Slovensku, na chatě v Nízkých Tatrách.

Po nabalení je vše připraveno k jízdě. Jedu část cesty s nimi a v Hranicích mě vysadí a já budu pokračovat domů vlakem. Jedeme přes Litomyšl směrem na Olomouc. Při stoupání nad Mohelnicí auto stávkuje a nejde. Provoz je veliký, všichni někam jedou nebo přijíždí z Vánoc. Rychle trojúhelník, jít za svodidla a volat odtahovku. Čekáme, ale dovídáme se, že všichni mají dovolenou, hledá se řidič, není větší auto, protože je nás 5 a pes. Tak jsme se rozhodli stopovat a já, že bych odjela domů už z Mohelnice.

Syn v reflexní vestě stopuje, myslíte, že někdo zastavil. Nikdo nereaguje, ještě zamávají. Projelo snad 50 aut a nic, proto jsem s vnukem popošli asi 600 m, byla tam odbočka, tak snad tam někdo pojede. Stále jsme stopovali a pak z odbočky vyjelo auto jen s řidičem směrem, kudy jsem potřebovala jet. A co myslíte, pokynul a přidal. Slzy se mi draly do očí, bylo mi ouzko z lhostejností lidí.

Vrátili jsme se zpět k blikajícímu a nepojízdnému autu a znovu tam syn stopoval. Po nějaké době jsme měli štěstí, mladý muž zastavil a chtěl pomoci. Syn prosil, zda by mě nemohli vzít jen dolů do Mohelnice, že už stojíme 1,5 hod a žádná pomoc. Byl moc hodný a vzali mě. Vezl svou babičku k dceři na zbytek svátků. Povídali jsme si o dnešní době, kdy se lidé k sobě moc hezky nechovají. Ale oni byli výjimka, pak mi jeho babička řekla, že vnuk je lékař a ten by měl pomáhat. Byl z Liberce, zavezl mě až na nádraží v Mohelnici, moc jsem jim děkovala, holt dobrý člověk se našel.

Dále už jsem vše zvládla bez problému a v půl šesté jsem byla doma. Bylo mi z toho všeho moc smutno, auto stávkovalo v lese, kde nikdo nebyl jen projíždějící nevšímaví a netaktní řidiči. Vždyť i jím se taková porucha může stát. Doma to na mě spadlo a pobrečela jsem si. Ale i tak to byly krásné svátky s těma nejmilejšími. Mladí se asi po půl hodině dočkali odtahovky a i do auta se vlezli.

| Můj příběh

Autor: Marie Seitlová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

21 komentářů

Dana Kolářová 31.12.2023 17:05

Hlavně, že jste nebourali, Majko. Všechno nejlepší v novém roce, hlavně zdraví.

Eva Mužíková 30.12.2023 21:35

Díky za reakci Majko.

Eva Jančaříková 30.12.2023 16:49

Majko, tak jak píši všichni - smutný příběh s dobrým koncem. Přeji Ti at je vždy jenom ten dobrý konec!

Libuše Heulerová 30.12.2023 09:22

Majko, smutný příběh s dobrým koncem....hlavně, že ještě dobří lidé existují...to potěší...

Hana Polednová 29.12.2023 23:08

Majko, smutný příběh se šťastným koncem, kdy se objevil anděl v podobě řidiče. Je mi líto, že přibývá tolik bezcitných lidí. Dříve si více pomáhali, naše generace to těžko chápe. Já bych to také obrečela, snad už nebudeš mít takové zážitky, to ti moc přeju.

Marie Ženatová 29.12.2023 18:23

Jak píše paní Danielka - dobrý člověk* ještě žije. Přeji hezké a pohodové dny v nadcházejícím novém roce ♥

Soňa Prachfeldová 29.12.2023 09:16

Až mě zabolelo srdce nad lhostejností lidí. I tací jsou, bohužel. A to auto tedy bylo pěkně škodolibé, takhle vám zavařit. Je dobře, že dobré pocity převládly a vše dobře dopadlo.

Marie Seitlová 29.12.2023 08:16

Děkuji všem za reakci na můj článek. Evi, Sára určitě vnímala naší nervozitu, ale byla v pohodě, vedle cesty byl les, tak se s ní vnučka procházela.