Čas je běžec dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si... zpívá se v jedné písničce, a je to svatá pravda. V polovině ledna mi bude osmdesát. Musím se smířit s tím, že už budu opravdu "starý kmet".
Vlasy sice ještě nemám šedivé, ale tu mi selže paměť, tu zazlobí ledvinový kamínek nebo pobolívá kyčelní kloub. Narodil jsem se na konci války v lednu 1944 na Valašsku ve Vsetíně. Když jsem začal chodit do školy, přestěhovali jsme se do Holešova, kde bydlím dodnes. Po maturitě na strojní průmyslovce jsem nastoupil do podniku, který sice měnil názvy, hned to bylo Nářadí, hned Pilana nebo Narex, ale pořád stál v Hulíně u nádraží. Pracoval jsem tam jako dílenský kontrolor, ve vývojové dílně a nakonec v oddělení řízení jakosti. Každoročním zpestřením býval pobyt ve stánku na veletrhu v Brně. Rád vzpomínám hlavně na sklípek U královny Elišky.
Jestli se mi v životě něco povedlo, tak to je moje rodina. Jsem rád, že jsem potkal svoji ženu Marii. Bez ní bych toho určitě tolik neprožil a neviděl. Ona je takový náš vrchní plánovač. Jsme spolu už 53 let a vychovali jsme tři děti. S výchovou jsem to nepřeháněl, stačilo předat lásku k přírodě. Ta naučí člověka překonávat i ty nejtěžší překážky v životě.
Můj domovský podnik měl asi 30 km za Holešovem rekreační středisko v obci Rajnochovice pod Hostýnskými vrchy. Když jsme se spolu se svou budoucí ženou seznámili, bylo to takové naše útočiště, a chatičky pod lesem by mohly vyprávět. Jakmile děti povyrostly, trávíli jsme tam každé léto celozávodní dovolenou, v zimě lyžovali, jezdili na víkendy a děti na pionýrské tábory. Bylo nám tam vždycky moc dobře. Po revoluci v r. 1989 se Pilana rozpadla na různé divize a žádná z nich o středisko neměla zájem. Přes třicet let tento areál chátral a když jsme to viděli, bylo nám z toho moc smutno.
Letos před Vánocemi si moje rodina pořád něco šuškala a za mými zády něco kula. Nakonec z toho bylo pozvání na oslavu mých kulatin, těsně před Silvestrem, do krásně opraveného střediska Rajnošky. Narozeniny mám sice až v polovině ledna, ale spojili jsme to s návštěvou rodiny starší dcery, která od nás žije 400 km daleko, až v Děčíně. Bylo nás celkem 13 účastníků - dvě dcery, dva zeťové, jedna vnučka, čtyři vnuci, syn se svým bulharským psem Asenem a my dva. Zavzpomínali jsme si na dovolené, jak nám dobře vařili, na karnevaly, na lyžování, děti na pobyty na táborech, na vycházky do okolní přírody a na stezky odvahy.
Právě proto jsme před samotnou oslavou ještě podnikli výstup na Kelčský Javorník vysoký 865 m s novou rozhlednou. Vyrazili jsme v pátek 29. prosince v jedenáct hodin za krásného, skoro jarního počasí. Nahoře se sice zatáhlo a docela fučelo, ale to nás, staré i mladé, turisty nevyvedlo z míry. Ti mladí se zahřáli čajem z termosky, a my, dříve narození, pravou valašskou slivovičkou. Zmizela i velká krabice s cukrovím. Zpáteční cesta byla v pohodě a rychle uběhla. Potom už nastalo to pravé veselí a hodování. Zeť Ládík připravil pro každého pořádný hamburger a naše děvčata plný stůl různých dobrot. Vnučka Zuzka našla na ovladači k velké TV program, kde jsme si všichni mohli nechat zahrát své oblíbené písničky na přání. Moje žena, nevím proč, když se nerada loučí, si vybrala Sbohem lásko a Sbohem galánečko. Ta mladší generace trošku přitvrdila. Já, jako rozený Valach, jsem dal Jarrmilu Šulákovou. Hodovali a veselili jsme se až do pozdních nočních hodin.
Přál bych si prožíít na tomto světě ještě pár chvil. Můj valašský staříček se dožil 96 let, tak mám snad dobře zaděláno. Přeji všem hodným lidem, všem Íčkařům i redakci tohoto portálu v čele s Honzou Raškou, do nového roku hodně zdraví, štěstí a lásky!
Pošlete odkaz na tento článek
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned…
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla…
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku,…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Ve filmu "Líbáš jako bůh" mě vždycky pobaví hláška: "Na týhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %