Přípravy jsme nepodcenili. Dědeček dopoledne umlel tatarák, usmažil topinky a s Petrem si na něm hned místo oběda pochutnali. Já jsem si ho nechala až na večer, abych se měla na co těšit.
Taky jsem udělala na večerní posezení u televize chlebíčky a pár zákusků, ale žádná oslava se u nás nekonala.
Petrovi zase večer utekl pes a on tím pádem neměl vůbec na nic chuť. Hrozně ho to rozhodilo, pořád si myslí, že Čenda je jeho hodný a poslušný pes a kamarád a nechápe, proč mu to dělá. No přece proto, že je to zvíře a nemůže mu připisovat lidské vlastnosti. Navíc byla ve vesnici asi Andulka u kamarádky Amelky a kdo ví, kudy odpoledne chodily a pes celou tu trasu určitě proběhl s nosem u země. On si to v té své psí hlavě ještě nesrovnal, že už jeho a pána paní s Andulkou opustily, že je prostě už vůbec nezajímají a on tím trpí a když jdou nebo jedou na koních okolo, tak v kotci tesklivě vyje, protože byl zvyklý běhat s nimi. Debušce je to úplně jedno, ta je ráda tady, doma. Holt jiná nátura.
A dědeček snědl pár chlebíčků a odešel v půl osmé spát...
Obešla jsem dvakrát vesnici, došla se podívat až na samotu Na mlejně, jestli někde nestojí Petry auto, ale nikde nebylo a pes taky ne. Přišla jsem domů zpocená jako myš a skončila rovnou ve sprše.
Pes se večer asi v půl deváté vrátil, byl se prý podívat na Mukařově u Petrova kamaráda Jirky. Jirka to Petrovi psal a že ho poslal domů. Že prý mu řekl, ať jde domů, že budou bouchat rachejtle a udělá nejlíp, když půjde domů. No a on teda odešel, je to inteligentní zvíře a spoustě věcí rozumí...
Když mi to Petr řekl, došla jsem se podívat na dvůr, zavolala jsem "Čendo!" a už tam byl! Ucouraný a celý od bláta, ale on je vlk samočistící, do rána to z něho spadne. Tak jsem mu vynadala, že je pěknej hajzl a dobytek a ať se stydí a on se opravdu tvářil, že se stydí. Zavřela jsem ho k Debušce do kotce a za trest nedostal večeři.
Petr mi slíbil, že k nám přijde, ale klasicky se na to vykašlal. Tak jsem u televize vydržela sama do půlnoci a pak odešla do postele. Venku sice něco málo bouchalo, ale byla mlha a nic nebylo vidět. Prostě to stálo za starou belu, jako celej ten loňskej rok. Snad už bude líp.
Chvilku po půlnoci mi volal vnuk Péťa, aby mi popřál do nového roku. Zlatíčko moje. Tátovi se prý nedovolal, asi už dávno spal.
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %