Osmdesátá léta byla jedním z nejpodivnějších období v dějinách módy. Pokud žena v té době žila v některé ze zemí bývalého socialistického bloku, platí to dvojnásob. Na jedné straně v obchodech stále nebylo to, po čem ženy toužily, takže se velká část oblečení pletla a šila podomácku, na straně druhé už nebylo tolik těžké dostat se za hranice, takže sem proudilo západní zboží ve větší míře než v dřívějších desetiletích. Na vrcholu bylo veksláctví, pořádaly se nelegální burzy, na nichž se obchodovalo se vším možným. Hodně zboží se vozilo z Polska a Maďarska, kam se dalo vycestovat a kde bylo módního oblečení k dostání mnohem víc než u nás.

Dámy, které dávaly přednost klasické a kvalitní módě, si od tehdejších trendů držely odstup a matky nezřídka říkaly dcerám věty typu: to určitě nemyslíš vážně, že chceš jít v tomhle ven?

Byla to doba, kdy na diskotéky vyrážely dnešní pětapadesátnice, šedesátnice a právě ony se nyní často smějí, když na starých fotografiích vidí své kudrnaté účesy, obrovské plastové náušnice a džíny takzvané plísňáky. Pamatujete? V módě tehdy byly džíny vybledlé, flekaté, jako by pokryté plísní a mnozí si je sami doma vyráběli tak, že je ve vaně máčeli v čisticím prostředku Savo.

Byla to doba diskotéková, blýskavá. Nosily se minisukně s volány, barevné punčocháče nebo legíny na kotnících takzvané návleky – podivuhodné podomácku pletené roury. V kurzu byly neónové barvy – ostře žlutá, růžová, oranžová, tyrkysová. Silueta tvořila obrácený trojúhelník – ramena byla zvýrazněná vycpávkami, tedy co nejvíce široká, naopak pas a boky byly obepnuté, úzké. Pro tehdejší mládež byly idoly Michael Jackson či Madonna, pro dámy vyznávající eleganci britská princezna Diana. Ta platila za jednu z nejlépe oblékaných žen světa, ale když ji dnes lidé sledují ve starých dokumentech, často zní věta: to je nevkusné, jak tohle mohla nosit?

V československé televizi byly často vidět zábavné estrády, frčely hity Hany Zagorové, dua Kotvald Hložek, Heleny Vondráčkové, dámské pěvecké dvojice Duo Kamélie... Právě na záznamech vystoupení těchto představitelů a představitelek pop music je dodnes dobře vidět, jaké byly módní trendy.

                                                                                                                                         FOTO: Profimedia

                                              Dům elegance v ulici na Příkopech v roce 1987. FOTO: Michal Kalina, ČTK

Každá generace vzpomíná na módu svého mládí.

Některé dámy na padesátá léta, kdy sice oficiálně bylo žádoucí, aby žena chodila oblečená nenápadně, s vlasy schovanými pod šátkem, ideálně v montérkách a jejím jediným snem bylo budování socialismu, ale realita byla taková, že si ženy z toho mála, co v obchodech bylo, dokázaly doma ušít krásné šaty s širokými sukněmi, stažené v pase, které krásně dávaly vyniknout postavám.

A pak přišla krásná léta šedesátá, doba odvážných minisukní a vyčesaných drdolů, na kterou také ženy velmi rády vzpomínají.

Někdo naopak nedá dopustit na léta sedmdesátá – na zvonové kalhoty, vestičky, sukně ve tvaru takzvaného áčka a nakadeřené žensky působící účesy.

A je i mnoho lidí, kterým nakonec tolik kritizovaná léta osmdesátá vůbec nevkusná nepřipadají. Naopak, rádi vzpomínají na tu jejich pompéznost, blýskavost, barevnost.

Protože každý rád vzpomíná na dobu, kdy byl mladý, poznával lásku, chodil na zábavy, ať už se jim říkalo čaje o páté nebo nedělní disco.

Každopádně všechny dekády byly přesným opakem toho, co je v módě nyní. Svět teď jede na vlně takzvaného tichého luxusu, kdy materiály mají být kvalitní, barvy decentní, vše nadčasové a hlavně bez viditelných nápisů a značek. Pro někoho je to příjemná změna, pro jiného naprostá nuda. A čím je člověk starší a všechen ten módní chaos sleduje, tím častěji si říká: za mých mladých let stejně byla móda hezčí.

A co vy? Co jste nosili v mládí, po jakém oblečení jste toužili a na jaký kousek ve svém šatníku jste bývali nejvíce hrdí?