Do čekárny chodím v předstihu, abych si z odloženého tisku připomenul, co se stalo před rokem a známe rčení...Další prosím...mě volá do chaloupky, ukryté kdesi v horách, kam se člověk vždy rád vrací. Ruku v ruce s romantikou pak kráčí pokrok. Polohovací křeslo připomíná prototyp NASA pro cestu do vesmíru a osvětlení je součtem luxů operačních sálů na Bulovce a jeviště Národního divadla. Vzhledem k nízkému stropu mu chybí pouze katapult. Postup dentální optimalizace pak má daná pravidla.

V prvním kole běžný náhled do huby a lokalizace objektů, určených k revitalizaci. Nejjednodušším zákrokem jsou zubní kazy. Při práci s nadsvětelně rychlou vrtačkou ani nevím, jestli ošetřuje zub nebo monitoruje jícen a mírný tlak vody a vzduchu připomíná klidnou mořskou hladinu, na které si osvěžující vánek pohrává s nezbednými vlnkami.

Další fáze jsou zdevastovaný zuby se stabilními kanálky. Ty je třeba pročistit jemným drátkem, kdy jejich tahy mohou u vnímavějších pacientů vyvolat lehké erotické chvění.

Nejsmutnější fází je trhání. To nemohu ani dospat. Před samotným výkonem nenucenou konverzací řešíme palčivé otázky lidstva, a pak losujeme, který to bude tentokrát. Za hudební kulisy Humoresky ani necítím, že vlak už dávno dojel. A sestřička? Jedna báseň nebo spíš píseň. Byť se maskuje rouškou a sprchovací čepicí, stačí zavřít oči a s Pavlem Rothem si zazpívat... Jsi krásnější než růže, jsi žár z nějž mám teď úžeh...Ještě než představy písně dozní, zub je v čudu. A představy taky.

Zabudování nástavby, korunky a můstku, až se to bojím říct, je už zednická práce, ovšem po čertech přesná. Takto vyladěn budu na poslední zákrok předán k inplantologovi. Zde je prvním předpokladem stabilizovaná čelist a dentální hygiena, která začíná odborným ostraněním zubního šutru. Následnou péči pak řeší prťavej mezizubní kartáček. Mně postačí standardní model, protože mezi moje přední zuby se v pohodě vejde. Finanční částku neřeším. Pořádně si zakousat a zářivý úsměv k tomu, je přece k nezaplacení.

I když jsou pan doktor a sestřička moc šikovní, každá návštěva mi vycentruje náladu a na Ježíška se snad letos usměju, aniž by utekl, mám toho občas plný zuby a nejraději bych u svaté Anduly hodil z placu chrupnu a zvedl dekle, až budou kelcny v cajku.