Tento příběh mi připadal legrační až z odstupem času. Patří spíš do oblasti černého humoru. Bylo mi dvacet, pracovala jsem v Otrokovicích v Moravanu, kde se vyráběla malá sportovní letadla, v plánovacím oddělení.
Bydlela jsem ještě u rodičů a každé ráno dojížděla do zaměstnání autobusem ČSAD z mé rodné obce z Tlumačova. Vyrůstala jsem v hřebčinci uprostřed koní, a občas jsem se i na některém projela.
Toho mokrého podzimu byla v plném proudu dostavba nové velké pneumatikárny Barum, těsně vedle našeho podniku. Proto autobus zařadil do cestovního řádu zastávku uprostřed tohoto staveniště. Zastávka byla u příkopu plného bahna, přes nějž byl položen velký betonový panel, a po dalších panelech jsme se dostali na chodník, který už vedl k naší vstupní bráně. Protože jsem vždy ráda sedávala v autobuse na zadním sedadle, bývala jsem poslední, která vystupovala. Bylo tomu tak i toho osudného rána. Řidič se rozjel, dveře nechal otevřené a já jsem ještě stačila vyskočit. Dopadla jsem na pevnou podložku, ale setrvačností jsem letěla dopředu a přistála jsem po hlavě v tom bahně, kterého tam bylo opravdu hodně.
K úrazu jsem sice nepřišla, ale tu měkkou klouzavou hmotu jsem měla všude - ve vlasech, v rukávech, pod sukní. Horko-těžko jsem vytáhla boty obalené bahnem a kšiltovku plnou bláta. Naštěstí na nedalekém sídlišti bydlel můj bratr Mirek s rodinou. Moje hodná kamarádka mě ranní mlhou zavedla k nim domů. Když jsme zazvonili, zrovna se chystal odejít do práce, také do Moravanu. Bratr mě napřed nepoznal, přestože jsem si protřela oči. Když se vzpamatoval ze šoku, odešel předat moje klíče od stolu a nahlásit, že si beru dovolenou. Švagrová Boženka odvedla malého synka, který si myslel, že jsem bubák, do školky, a odešla také vydělávat korunky. A já jsem mohla v klidu zahájit svoji očistu.
Většina oblečení, boty, taška i kšiltovka šlo následně do popelnice. Kostičkovaný podzimní plášť se nehodil, v tom stavu, dát ani do čistírny. Jediné, co jsem oprala, byla sukně. Jinak bych jim byla ucpala vodovodní řad. Když jsem se vysprchovala, vysušila vlasy a zabalila se do teplého županu, bylo mi ve vyhřátém obýváku dobře. Jenže se dostavil hlad. Nevím, jestli bylo zrovna před výplatou, nebo jestli byli taková chudá rodina. V jejich lednici byl jen kousek másla, který stejně nebyl na co namazat. Ve špajzu jen cibule, po bramborách ani památka. Nezbylo nic jiného, než vyrazit na nákup. Nastal ale problém. Co na sebe? Sukně, kterou jsem pověsila bez kolíčků na balkon, odletěla o poschodí níž. Baloňák, který jsem našla ve skříni byl o dvě čísla větší, protože Boženka byla ještě po porodu trošku kulatělší. Nohu však měla jak Popelka, o číslo menší a navíc měla ráda boty na kramflíčku. Tak jsem vyrazila na nákup do místní samoobsluhy - bez sukně, v malých vysokých lodičkách a v plandavém baloňáku.
Cestu přes sídliště jsem nakonec zvládla, ale při mém vstupu do obchodu všichni obrátili svou pozornost na mě. Něco se jim nelíbilo, nejspíš chůze, nebo outfit?
S nákupem jsem to moc nepřeháněla, stačilo deset deka salámu a dva rohlíky, to mi muselo vydržet do půl třetí. Bratr mi u kamaráda zajistil odvoz autem, na veřejnou dopravu to nebylo.
Doma mě moje přísná a odpovědná matka uvítala rozhořčenou větou: "Jak jsi si mohla dovolit nepřijít do zaměstnání?". Byla to ode mě opravdu velká drzost. Kolegové z oddělení si mě ještě chvilku dobírali a škodolibě se vyptávali, kde mám tu jezdeckou kšiltovku? Prý mi moc slušela.
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
