A co takhle náhodná spojení? Nikdy předem nevíme, koho potkáme, kdo nás přiměje změnit náš život. Ale všechno má svůj smysl, všechno má svůj cíl. A právě ony nitky neviditelně propojující jednoho člověka s jiným činí život na tomto světě tak nepředvídatelným.

Např. muži i ženy tvrdí, že se se svými protějšky seznámili náhodou. Někteří manželé pak považují za nešťastnou náhodu, že uzavřeli sňatek ve stejný den jako jejich ženy. A každý z nás se narodil z jedné náhodné spermie, jejího náhodného spojení.

S náhodou se lze setkat v různých oblastech. Třeba ve vědě. Klasickým příkladem je objev penicilinu (v současnosti nedostatkového léku): objevitel Alexander Fleming, který původně vystudoval chirurgii, rád pozoroval neobvyklé jevy, a proto si ve své laboratoři často ponechával bakterie i několik týdnů. Snažil se zjistit, zda se s nimi nestane něco zvláštního. A to se jednoho dne opravdu stalo. Náhodou, pravděpodobně otevřeným oknem v laboratoři, se dostala do misky s bakteriemi plíseň, která začala bakterie zabíjet.

Nebo loterie, hazardní hry či ruleta – ty jsou přímo založeny na pečlivě připravené náhodě s vyloučením jakéhokoliv záměrného ovlivnění. Jinak by to byl totiž podvod!

Symbolem náhody jsou třeba také hrací kostky. Při házení kostkou se nehledají příčiny, ale mohou se zaznamenávat jednotlivé výsledky, a pokud by se počet hodů blížil k nekonečnu, lze z toho vyvozovat nějaké závěry. Tím se zabývá matematická disciplína teorie pravděpodobnosti.

Náhoda je též rozhodování losem při rovnosti hlasů, zahájení fotbalového zápasu apod.

Zkrátka náhoda potkává člověka od počátku jeho existence. Ale možná tu byla mnohem dříve než jakákoliv existence. Možná i naše planeta byla stvořena náhodou. A třeba tak vznikl celý vesmír…

Zkrátka stane-li se něco, co člověk nečekal, je to nazýváno náhodou. Náhoda může být jak nešťastná, např. člověk nic netušíc jde ulicí a náhle je smrtelně zasažen padající římsou, tak šťastná. Čím se řídí šťastná a nešťastná náhoda? Tato otázka trápí lidstvo víc než málokterá jiná. A jak můžeme ovlivnit a předpovídat náhodné jevy, ke kterým kolem nás dochází? Mnoho otazníků, ale málo odpovědí…

Každopádně nechme náhodě otevřené dveře. A až vstoupí, je jen na nás, co s ní uděláme. Šťastným náhodám vyjdeme vstříc svou přirozeností a otevřeností (dnes mladá generace používá slovo autentičnost). I když svým způsobem zůstane náhoda asi vždy tajemstvím. Jak se ostatně zpívá např. i v písni Život je jen náhoda textařů Jana Wericha a Jiřího Voskovce, k níž hudbu složil Jaroslav Ježek.

A na závěr této úvahy chci přiblížit několik náhod, které se ochomýtly kolem mne osobně: na i60 jsem psal o tom, jak jsem se stal náhodou součástí vernisáže v The Secret Gallery na Starém Městě v Praze (viz www.i60.cz/clanek/detail/33694/jak-jsem-se-stal-nahodou-soucasti-vernisaze-the-secret-gallery), pak jsem sem psal povídku se všemi slovy začínajícími na D, kterou jsem situoval do zcela náhodně vybrané obce Dolní Dobrouč (viz www.i60.cz/clanek/detail/33057/hratky-s-cestinou-povidka-na-sama-d), no a s odstupem času bylo na internetu zveřejněno, že právě v této obci na Štědrý den lehla popelem roubenka z 18. století – viz www.novinky.cz/clanek/krimi-roubenka-z-18-stoleti-lehla-na-stedry-den-popelem-40455348. No není tohle náhoda jako hrom?!? A v mých 70 letech mne coby vdovce propojila nejkrásnější osobní náhoda s přítelkyní, s níž jsem stále. Dovolte mi na konec této úvahy o náhodě ocitovat menší úryvek z básně, kterou jsem pro ni v tom radostném a šťastném soužití složil:

Ten zázrak se stal před rokem,

kdy osud zamíchal životem

modrooké vdovy a vdovce lovce.

Rozvoj vztahu nabral spád,

že by se oba našli snad?

V náruči vnímají společný zájem

vésti se za ruce vysněným rájem.