Že láska kvete v každém věku je nesporně pravda. Jen se ty moje lásky postupně trochu mění, od pubertálního „zapalování lýtek“ přes středoškolské mejdany a „čaje“ k „vážnějším“ vztahům, až k tomu, který končil svatebním pochodem.
A to nezmiňuji třeba sběratelské, sportovní, botanické, archeologické nebo cestovatelské a další lásky. Momentálně je mojí největší láskou tříletý vnuk, samozřejmě je to nejkrásnější, nejchytřejší, nejšikovnější a hlavně určitě nejupovídanější dítě na světě!
Ale při čtení informace o vyhlášení této literární akce mě jako první na mysl přišla moje asi opravdu ta úplně první láska. Velice čistá, přesto skrývaná a nesmělá, kterou nelítostný osud nemilosrdně ukončil. A co naskočí na mysl jako první, to je to pravé!
Píše se rok 1964, konec jara, jihočeské Prachatice. Běžný všední den, kdy jsou všichni v práci nebo ve škole, město je pusté, nikde nikdo. Jen ze základní školy Na Zlaté stezce vycházejí dva prvňáčci, on a ona. Jako jediní takto chodili každý den domů, nikoliv do školní jídelny a družiny. Důvod byl velmi prozaický, obě děti předtím prodělaly žloutenku a po společné hospitalizaci v nemocnici v jednom šestilůžkovém pokoji už jim byla povolena školní docházka. Musely ale dodržovat striktní dietu a nežádoucí byly i fyzické aktivity. To jediné mně hodně vadilo, protože ostatní děti nacvičovaly skladbu mladšího žactva s plechovkami od Sunaru na spartakiádu v následujícím roce a já nesměla. Stejně jsem jí nakonec uměla celou, ale oficiálně jsem na „plac“ nemohla.
Ale zpět - ty dvě ubohé dětičky musely samy domů, k mamince jednoho z nich, která byla zrovna na mateřské dovolené a vařila tedy pro oba dva dietní stravu.
Ano, byla jsem to já a spolužák, už si ani nepamatuji jeho jméno (příjmení si ale pamatuji!)… a hlavně si velice dobře a živě pamatuji na atmosféru těch našich cest. Loudavou, pohodovou, upovídanou, kdy jsme pomalu procházeli nepříliš dlouhou cestou ze školy na horním konci města dolů do prvního panelákového sídliště ve městě v počtu pěti osmipatráků. Chodili jsme zkratkou, opuštěnou uličkou na periférii, kde byly různé polorozbořené domky, kůlny, výklenky, keře a jiná zákoutí, kam jsme se schovávali a vyprávěli si pohádku O prachatickém draku, kterou vymyslel můj otec. A „schovaní“ za jedním sloupem dopravní značky jsme si pokaždé dali pusinku, že všechno v té pohádce dobře dopadlo. Opravdu jsme si mysleli, že za tou značkou nás nikdo nevidí! On tam tedy nikdy nikdo nebyl….
Bylo to naše tajemství, nikdy jsme to nikomu neřekli, tedy alespoň já.
Pak přišly prázdniny, a jestli naše láska po létě pokračovala, to si už nepamatuju. V lednu dalšího roku jsme se odstěhovali a tím celá ta naše velká láska skončila. Několikrát jsme daleko později v Prachaticích byli s manželem jako turisté, tou uličkou jsme také procházeli, ale nikdy jsem se o svých dětských vzpomínkách nezmínila, dnes je to poprvé.
A na závěr úplně z jiného soudku: Vřele doporučuji návštěvu Prachatic, je to krásné město s bohatou historií! Nejen tou mojí!
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Procházím uličkami města, které jsem si, právě tak jako před…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
