Že láska kvete v každém věku je nesporně pravda. Jen se ty moje lásky postupně trochu mění, od pubertálního „zapalování lýtek“ přes středoškolské mejdany a „čaje“ k „vážnějším“ vztahům, až k tomu, který končil svatebním pochodem.
A to nezmiňuji třeba sběratelské, sportovní, botanické, archeologické nebo cestovatelské a další lásky. Momentálně je mojí největší láskou tříletý vnuk, samozřejmě je to nejkrásnější, nejchytřejší, nejšikovnější a hlavně určitě nejupovídanější dítě na světě!
Ale při čtení informace o vyhlášení této literární akce mě jako první na mysl přišla moje asi opravdu ta úplně první láska. Velice čistá, přesto skrývaná a nesmělá, kterou nelítostný osud nemilosrdně ukončil. A co naskočí na mysl jako první, to je to pravé!
Píše se rok 1964, konec jara, jihočeské Prachatice. Běžný všední den, kdy jsou všichni v práci nebo ve škole, město je pusté, nikde nikdo. Jen ze základní školy Na Zlaté stezce vycházejí dva prvňáčci, on a ona. Jako jediní takto chodili každý den domů, nikoliv do školní jídelny a družiny. Důvod byl velmi prozaický, obě děti předtím prodělaly žloutenku a po společné hospitalizaci v nemocnici v jednom šestilůžkovém pokoji už jim byla povolena školní docházka. Musely ale dodržovat striktní dietu a nežádoucí byly i fyzické aktivity. To jediné mně hodně vadilo, protože ostatní děti nacvičovaly skladbu mladšího žactva s plechovkami od Sunaru na spartakiádu v následujícím roce a já nesměla. Stejně jsem jí nakonec uměla celou, ale oficiálně jsem na „plac“ nemohla.
Ale zpět - ty dvě ubohé dětičky musely samy domů, k mamince jednoho z nich, která byla zrovna na mateřské dovolené a vařila tedy pro oba dva dietní stravu.
Ano, byla jsem to já a spolužák, už si ani nepamatuji jeho jméno (příjmení si ale pamatuji!)… a hlavně si velice dobře a živě pamatuji na atmosféru těch našich cest. Loudavou, pohodovou, upovídanou, kdy jsme pomalu procházeli nepříliš dlouhou cestou ze školy na horním konci města dolů do prvního panelákového sídliště ve městě v počtu pěti osmipatráků. Chodili jsme zkratkou, opuštěnou uličkou na periférii, kde byly různé polorozbořené domky, kůlny, výklenky, keře a jiná zákoutí, kam jsme se schovávali a vyprávěli si pohádku O prachatickém draku, kterou vymyslel můj otec. A „schovaní“ za jedním sloupem dopravní značky jsme si pokaždé dali pusinku, že všechno v té pohádce dobře dopadlo. Opravdu jsme si mysleli, že za tou značkou nás nikdo nevidí! On tam tedy nikdy nikdo nebyl….
Bylo to naše tajemství, nikdy jsme to nikomu neřekli, tedy alespoň já.
Pak přišly prázdniny, a jestli naše láska po létě pokračovala, to si už nepamatuju. V lednu dalšího roku jsme se odstěhovali a tím celá ta naše velká láska skončila. Několikrát jsme daleko později v Prachaticích byli s manželem jako turisté, tou uličkou jsme také procházeli, ale nikdy jsem se o svých dětských vzpomínkách nezmínila, dnes je to poprvé.
A na závěr úplně z jiného soudku: Vřele doporučuji návštěvu Prachatic, je to krásné město s bohatou historií! Nejen tou mojí!
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Procházím uličkami města, které jsem si, právě tak jako před…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
