Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.
A pořád se musíte usmívat a zvládat všechno s maximální profesionalitou. Někdy je všeho až tak moc, že je toho je příliš. A pak se někdy dějí věci nevídané!
Ten den byl bláznivý už od rána. Jeden telefonát za druhým, do toho klepání na dveře, maily chodily v nebývalém počtu a kolegyně měly každou chvíli důvod přijít něco důležitého probrat. Další telefon: "Potřebuji mluvit s paní Zwyrtkovou." Já na to: "U telefonu." A za chvíli zas a znova. Pak někdo zaklepal na dveře, vstala jsem od počítače, obešla stůl a šla ke dveřím. Za nimi stál neznámý člověk a zeptal se: "Je tady paní Zwyrtková?" Já na to: "U telefonu..."
A o něco později opět zvoní telefon. "Dobrý den, tady je Habrman." A mně ujelo: "Dobr den." Na druhé straně strnulé ticho a já se snažila ovládnout, abych se do toho sluchátka nerozchechtala.
Probíhala konzultace se 14-letou slečnou, přišla v doprovodu své maminky. Paní měla evidentní potíže s mluvením: Pořád tak nějak divně klapala čelistmi, vysouvala a zase zasouvala bradu, slova jen tak tak protlačovala ven. Usoudila jsem, že ji zlobí zubní protéza. Po chvíli zase klap klap, zacvakala zuby a optala se: "Máte talířek?" A ze mě vylítlo: "Na zuby?" Nevěřícně se na mě zahleděla a řekla: "Ne, upekla jsem vám štrúdl." A skutečně ho vytáhla z tašky. Když já si opravdu myslela, že jí vypadává protéza. Dcera dostala neovladatelný záchvat smíchu, konzultace momentálně nemohla pokračovat...
Nahlásila jsem zaměstnavateli poruchu tiskárny. Pracovník servisu výpočetní techniky se jmenoval Macek. V posledních několika dnech jsem musela chodit tisknout dokumentaci ke kolegyni, nervy mi tekly proudem při tom obrovském množství papírů, co člověk denně potřebuje vytisknout, podepsat, někam poslat či založit. A Macek mlčí.
Zazvonil telefon. "Dobrý den, Macek, můžu k vám dnes přijet?" A už se nedostal ke slovu: "No to je super, že voláte, už pár dnů pomalu na nic jiného nemyslím, už bez toho vůbec nemůžu pracovat. V kolik můžete být tady? Tohle se nedá vydržet. Hlavně přijeďte co nejdřív!"
Pozdě odpoledne Macek dorazil. Jenže to nebyl servisní technik, ale klient Macek! Zírala jsem na něho jako na strašidlo. I on na mě hleděl takovým nebývale zvláštním pohledem a opatrně, nesměle mě pozval na večeři... Celá rudá jsem mu vysvětlila, že došlo k velkému nedorozumění. Servisák Macek dorazil o den později.
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
