Byla jsem ve čtvrtém ročníku na SEŠ a pomalu se nám blížila maturita. Přesto jsem neodmítla pozvání spolužačky na májovou veselici v jedné vesnici nedaleko Zlína, tehdejšího Gottwaldova.
Problém byl v tom, že ta zábava se konala ve vedlejší vesnici, ne v té, ve které bydlela kamarádka. Rodiče mi dovolili, že u ní můžu přespat, ale fakt, kde se to koná, jsem jim zamlčela, protože slušná holka přece přes pole nechodí. To byl jejich oblíbený slogan. Ještě často opakovali, že dokud mě živí a bydlím pod jejich střechou, budu se slušně oblékat a budu chodit slušně učesaná. Každý rok jezdili na zájezd na Liberecké výstavní trhy a pokaždé mi přivezli nějakou "módní novinku". Jako třeba šusťák. Jak já jsem toužila mít takový ten šedý, hladký, co zrovna frčel, a skoro všechny spolužačky ho měly. Musela jsem ale nosit takový hrozný pokrčený s perleťovýma velkýma knoflíkama, a ještě o číslo větší, aby mi dýl vydržel. A ten právě hraje hlavní roli v tomto příběhu.
Vraťme se k té májové zábavě. Hezky jsme si zatančily, byly jsme obě v jednou kole. Po půlnoci ale nadešel ćas návratu. K našemu velkému překvapení můj plášť zmizel. Na vesnicích bývaly šatny volně přístupné, ale nikdy se nikomu nic neztratilo. Že by o můj šusťák z Liberce byl takový zájem? Nezbylo nic jiného, než vydat se na zpáteční cestu, vlahou májovou nocí, jen v šatech. Našel se ale jeden gentleman, který mi ochotně půjčil svoje sako. Po kabátě mi smutno nebylo, ale z reakce rodičů jsem měla docela nahnáno. Spolužačka mi půjčila svůj plášt, který už nenosila. Doma jsem řekla, że je v šatně někdo vyměnil. Jenže rodiče od kamarádky cítili odpovědnost, a nahlásili ztrátu v podatelně Veřejné bezpečnosti.
Druhý den vyslechl bratr od spolužačky v autobuse následující rozhovor: "Ty vole, já jsem měl včera takového draka, že jsem přišel domů v cizím kabátě". O šusťák se, samozřejmě, přihlásil, a v pondělí ve škole už byl zase můj. Nahlášená krádež se ale musela řádně vyšetřit. Už to, že u našeho domu zastavil vůz VB, byl pro naše šok, a pro sousedy pěkné vzrůšo.
"Máte dceru?"
"Ano."
"Byla na zábavě v xxx"?
"Nebyla."
"Ztratil se jí šusťák?"
"Neztratil."
Rodiče i příslušníci v tom měli pěkný zmatek, a já jsem se musela dostavit na služebnu podat vysvětlení, a po uzavření případu znovu podepsat protokol. Naši měli radost, že mám zpět svůj "oblíbený" šusťák. Trošku jim dalo práci, vysvětlit sousedům, co se vlastně stalo. Pro ně bylo vždycky důležité hlavně to, co si řeknou lidí. Když moje dvě dcery byly v pubertě, byla jsem ráda, že mi nemusely lhát, a když barvily růžové svršky na černo, docela mě tím pobavily.
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
