Po prožité noci v kasárnách, kde 40 chlapů stereo chrápalo, nás odvádí na snídani. Jídelna je tmavá místnost s klenbou. Asi tady byli ustájeni kdysi koně. Jídlo nic moc. Co chcete, vyučených kuchařů je zde málo. Vaří nám číšníci, pekaři, řezníci, cukráři. Dokonce i mlynář. Strkám ešus na odběr jídla a přiletí mi dva řízky. Zvednu oči a spatřím nade mnou o rok staršího spolužáka z učiliště. Moc mě nechutná, protože před očima vidím potkany, které jsem zde viděl, když jsem měl službu v kuchyni. Pobíhali mezi kuchyňským zařízením a lovili to, co spadlo kuchařům na zem.
Následoval základní tvrdý vševojskový výcvik, kde jsme se učili pochodovat, hlásit, zdravit a vystupovat z tvaru a vojensky se chovat. Byla střelecká, chemická příprava a další věci nutné k zvládnutí vojenského řemesla. Také „třešnička na dortu“. PŠM – politické školení mužstva. Jako jeden z mála jsem o marxismu-leninismu slyšel, ale nedovedl jsem pochopit, že jedině je ten „vědecký“. Byl jsem sice mladý, ale měl jsem toho již dost načteného.
Ven jsme se nepodívali, protože jsme ještě neabsolvovali slavnostní přísahu. Pouze jednou jsem se dostal mezi normální lidi. Přišla nabídka, kdo se chce podívat na výstavu do Brna? Probíhal tam zrovna Strojírenský veletrh. Samozřejmě jsem se s kamarádem přihlásil. Přijel zelený autobus a uháněli jsme směr Brno. Před bránou nás vyklopili. Za 3 hodiny byla stanovena hodina odjezdu. Prošli jsme branou a vrátili se ven. Hurá do nejbližší hospody. Nic nám nebylo tam divné. Jen jsme do sebe nedočkavě lili jedno pivo za druhým, které jsme 3 týdny neměli. Jdu na záchod. Otevřely se dveře. „Zavři, povídám“. Dveře se zavřely, ale zevnitř. S holým zadkem vystartuji a má pravička zasáhla cíl. My pitomci zabloudili do gay restaurace. Teplý číšník nám šeptá: „Zaplaťte a zmizte. Nebo vás zmalují“. Mizíme. Byla to má nepodařená první vojenská vycházka.
Nacvičujeme v parku kasáren slavnostní pochod na přísahu. Zpíváme, hulákáme dlouho do noci místo osobního volna. Lidé v okolních panelácích to obtěžuje. Stěžují si na velitelství. Konečně. Je sobota. Od kasáren se vinou řady mladých mužů. Míří na náměstí, kde se akt bude konat. Je plné diváků. Blízkých, našich dívek a místních občanů. Projevy, slavnostní pochod. Kanady buší do dláždění a křičíme: „Slibujeme“. Po akci každý má volno. S blízkými míříme na oběd. To hlavní na co se těším, je milování. Mám domluvený pokojíček v soukromí. Strhávám ze sebe ty nemilované zelené hadry. Něžně odstrojuji svou dívku. Krásná předehra a vášnivé spojení. Těžké loučení na nádraží a naděje příštího shledání.
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
