Vždy, když v televizi dávají „Florenc 13.30", tak si u toho, když cestující tlačí autobus, vzpomenu, jak jsme jely se sestrou Evou a kamarádkou Jarmilou od Velvety autobusem do Bulharska. Rodiče nám tehdy zaplatili pobyt v chatičkách v kempu v Obzoru.
Z celé dlouhé cesty si totiž pamatuju jenom to, že autobus, staré RTOčko, úplně stejné jako v tom filmu, nechtěl startovat a vždycky, když jsme zastavili někde na odpočivadle, nahnali nás potom všechny dozadu za autobus a museli jsme ho roztlačit. No vážně! A úžasný bylo, jak na nás všichni vyděšeně koukali, když jsme tohle prováděli na hranicích po celní a pasové kontrole, když celníci řidiči řekli, že už může jet a on nemohl. Ale musím uznat, že při roztlačení to chytlo na první drcnutí, to jo. Dneska už se do Bulharska autobusem asi nejezdí, ale tenkrát to bylo úplně normální.
Nejrůznějších zážitků má asi každý spoustu, každý z nás taky pochopitelně potkal v životě někoho známého, nebo slavného, ale tohle, co se stalo mému manželovi, patří určitě do kategorie "to nevymyslíš". Byl zaměstnán v nejmenovaném stavebním podniku a při cestě domů pravidelně míjel autem na kole jedoucího kolegu, který pracoval v tak zvané nádvorní partě, tedy pro ujasnění tam, ač inženýr, uklízel dvůr. No a jednou manželovi přišlo předvolání z bezpečnosti k podání vysvětlení. A když se dostavil, bylo mu sděleno, že na něj bylo podáno oznámení, že ohrozil a snad se dokonce i pokusil toho "kolegu" z kola srazit. Vůbec nechápal, o čem je řeč... No a potom se "soudruh příslušník" podíval do složky, kdo že je tím stěžovatelem a řekl: "No myslím, že to asi odložíme. To je přece známá firma, pan XY z Plastic People." A bylo vyřešeno, ovšem manžel z toho tehdy vůbec neměl dobrý pocit... No, byla to do divná doba a to přece víme všichni, a někteří měli ten život složitější, než ostatní, ne?
Veselejší příhoda se nám stala jednou v létě, když jsme stáli v Praze na křižovatce před semafory, bylo horko a "klimatizace" byla tehdy ještě jenom cizí slovo, jakoby z nějaké sci-fi povídky v časopise Mladý svět. Všichni jsme měli stažená okna, abychom to horko nějak přežili a jak jsme tam tak čekali na zelenou, koukám a vedle nás v odbočovacím pruhu jsem uviděla v autě "majora Zemana". A pak naskočila zelená a řidiči v autě před majorem se podařilo místo jedničky zařadit zpátečku! Hned si to sice uvědomil a vrazil tam tu správnou rychlost, ovšem to, co se v tu chvíli, co mu blikly couvačky, ozvalo z auta od "majora" se vážně nedá publikovat. To by přes redakci neprošlo.
Pošlete odkaz na tento článek
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %