Bylo to již dávno, kdy jsem dostala poukaz ROH pro dva do Krkonoš, do chaty Zvonička v Kořenově. Vypravili jsme se s krosnou na zádech a běžkami. Na poukazu jsme měli popsánu cestu, jak se tam dostat. Choulila se u lesa a asi o 100 metrů výše než vlaková stanice.
Vystoupili jsme v Kořenově z vlaku do zimní pohádky, neboť Kořenov a okolí bylo zasypáno čerstvě napadeným sněhem. Cestou jsme si pro jistotu ověřili, zda jdeme správně. A to jsme neměli dělat. Místní občan nám sdělil, že jsme se sice vypravili správně, ale on že zná cestu mnohem kratší. Je sice do kopce, ale to tady v horách je běžné. Ještě se k nám přidali dva mladíci oblečeni jen tak nalehko. V kabátech, bez čepice, šály a v polobotkách. Také jejich zavazadla se netvářila, že jedou na hory. Jeden z nich měl malý kufřík a druhý dokonce diplomatku?
Tak se tato nesourodá čtveřice vydala na cestu, která nebyla vyšlapaná a mnohde jsme zapadli po kolena či po pás do sněhu. Prodírali jsme se do kopce sněhem, zapadali, sbírali zavazadla a lyže nám tentokrát byly jen na překážku. Takto zmoženi a obalení sněhem jsme se dovlekli do chaty. „Kudy jste šli?“ zeptal se pan vedoucí, když na nás udiveně pohlédl. „Vy jste šli letní cestou? A proč? Vždyť sem vede udržovaná a osvětlená cesta“. My jsme dali na radu místního občana, možná vtipálka.
Týden byl plný krásných výletů na běžkách a utekl jako voda. Nastal poslední večer a příprava na odjezd. V podvečer se přihnala silná vánice se sněhem, vítr celou noc lomcoval stromy. Pan vedoucí, znalý zimních podmínek, nám večer oznámil, že k prvnímu vlaku, který navazuje na rychlík v Pardubicích, nás odveze autem. Tedy zavazadla a dle volného místa i ženy a děti. Muži půjdou na nádraží „nalehko“. A tak se stalo. Jela jsem se zavazadly, byť jsem chtěla raději jít s manželem. Pohodlnost se nevyplácí, jak jsem měla v zápětí zjistit. Auto s obtížemi vyjelo, ale ne daleko. Prodíral se navátým sněhem a nad Horním Polubným se silnice úplně ztratila v bílé záplavě, splývala s okolní zasněženou krajinou, jako by tu nikdy nebyla. To byl konec naší cesty autem, ale i konec naděje, že chytíme spoj do Brna.
Na železniční stanici nás u přijíždějícího motoráčku čekali „naši muži“, ale marně. Krkonoše postihla sněhová kalamita a doprava se na půl dne zastavila. Projel pouze ten náš motoráček, ale bez nás.
Ale co bylo na této příhodě nejkurioznější? Ti dva mladíci, nemohli nastoupit do přijíždějícího motoráčku, protože jejich mini zavazadla byla opět na chatě a oni se pro ně museli vrátit.
Z toho plyne ponaučení: Neopouštějte svá zavazadla“.
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Zuzana Zajícová
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
