Při poslední dovolené jsme zavítali do Švýcarska. Tato země je také rodištěm velkého génia Carla Gustava Junga. Carl Gustav Jung (26. července 1875 Kesswil, Švýcarsko – 6. června 1961 Küsnacht, Švýcarsko) byl švýcarský lékař-psychiatr a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. A protože zbožňuji jeho hlubinnou psychologii, dovolila jsem si zapříst s Jungem fiktivní rozhovor.

Dobrý den, Carle Gustave, ráda bych Vám položila několik otázek, pokud dovolíte. Začala bych u vašeho dětství, jaké bylo? Kdy a kde jste se narodil?

Děkuji vám za otázku, kterou rád zodpovím. Narodil jsem se dne 26. července 1875 ve švýcarském Kesswilu. Měl jsem složitý vztah se svým otcem, který byl pastorem - protestantským farářem. Jako syn svého otce jsem prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Můj otec byl introvertní a intelektuální, zatímco matka byla více emocionální a excentrická. Byl jsem velmi citlivé dítě. Se svými vrstevníky jsem si příliš nerozuměl, a proto jsem se s nimi ani moc nestýkal. Cítil jsem se často osamělý a více zaměřený na svět fantazie a vlastních myšlenek.

Vaše hlubinná psychologie je světoznámá. Jaký byl váš vztah k náboženství a mytologii již v období raného dětství?

Již během dětství jsem měl zájem také o náboženství a mytologii, což později ovlivnilo mou práci v oblasti psychologie. Mé dětství a raná léta měla vliv na formování mého myšlení a teorií, které jsem později rozvinul, včetně konceptů kolem kolektivního nevědomí, archetypů a analýzy snů. Jako velmi citlivé dítě jsem se často oddával osobní imaginaci, při níž jsem se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i moje dráha půjde v otcových stopách. Poté, co jsem objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl jsem se vymanit z rodinné tradice.

Byl jste velmi nadaný žák po všech stránkách. Co jste vystudoval?

Děkuji. Nechal jsem se zapsat ke studiu lékařství. V letech 1895–1900 jsem studoval ve Švýcarsku na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji psychiatrickou kliniku Burghölzli v Curychu. V roce 1900 jsem získal doktorát v oboru medicína a tak jsem se stal jejím lékařem. Pracoval jsem jako psychiatr.

Jak jste se od medicíny dostal až k psychoanalýze? Co vás vedlo tímto směrem?

Během svých studií jsem se již zajímal o psychologii a filozofii. Zaujala mne Freudova teorie. Pod vlivem svých zájmů o psychologii a o hlubší lidské psychické procesy jsem později rozvinul vlastní psychologickou teorii zvanou analytická psychologie, která se stala jedním z významných směrů v oblasti psychoterapie a psychologické teorie.

Teď si dovolím zvídavou otázku. Jaký byl váš vztah s kolegou Freudem? Přerostl váš pracovní vztah až v přátelství?

Ano, samozřejmě. Hned to vysvětlím. Vztah mezi mnou a Freudem byl postaven na vztahu učitele a žáka. Tento formální pracovní vztah však charakterizovala především důvěra a přátelství. Poprvé jsem se setkal s Freudem v roce 1907 a naše spolupráce trvala do roku 1912. Pro Freuda jsem znamenal nejinspirativnější prvek jeho psychoanalytického hnutí. Shodovali jsme se ve výzkumech v oblasti hysterie. Freudovská psychoanalýza, která se zaměřovala na sexuální původ neurózy, mi však připadala příliš omezená. Proto jsem si přál pracovat s neurózou vlastní cestou. Stejně tak Freudovo pojetí komplexu jako jakéhosi homosexuálního rezidua z psychických prožitků raného dětství mi připadala silně omezující. Takže jsme se postupem času stále více rozcházeli.

Čtenáři rozhovoru jsou jistě zvědavi na váš osobní život. S kým jste vstoupil do svazku manželského? Jaký jste vedl rodinný život? Co děti, měl jste nějaké?

Oženil jsem se dne 14. února 1903 se svou pacientkou a pozdější ženou Emmou Rauschenbach. Emma byla bohatá a přinesla s sebou do manželství značný majetek, což mi umožnilo svobodu v práci a výzkumu. Společně jsme měli pět dětí: Gretu, Franzu, Marianne, Agathe a Helenu. Mé manželství s Emmou bylo dlouhé a trvalo až do mé smrti v roce 1961

Mohu se zeptat na ještě citlivější informace? Měl jste prý milenku?

Ano, měl jsem mimo manželství s Emmou vztah s mladší pacientkou jménem Toni Wolff. Toni Wolff byla psychoanalytičkou a později se stala i analytickou psychoterapeutkou. Náš vztah byl komplikovaný a zahrnoval nejen profesionální spolupráci, ale také osobní a intimní rozměr.

Byl jste velice plodný autor, co se týče vydaných knih. Mohu se vás nyní zeptat, které knihy patří k vašim nejslavnějším a nejznámějším?

Byl jsem produktivním autorem a napsal jsem mnoho knih a esejí během své kariéry. Přesný počet mých publikací se může lišit v závislosti na tom, zda se počítají i články, eseje a dopisy. Mezi mé nejznámější a nejvlivnější díla patří:

• "Wandlungen und Symbole der Libido" (Proměny a symboly libido) - 1912
• "Psychologische Typen" (Psychologické typy) - 1921
• "Archetypen der Unbewussten" (Archetypy nevědomí) - 1934
• "Das Rote Buch" (Červená kniha) - napsáno v letech 1913–1930, publikováno později, v roce 2009

Bylo vaše dílo přijímáno bez výhrad nebo se objevila i kritika?

Má práce nebyla přijímána bez výhrad. Před soudobou vědou jsem musel trvale dokazovat empirickou povahu svých zjištění a byl jsem často obviňován z esoterismu. Židovský filosof Martin Buber mne kritizoval za přílišné zatemňování Boha gnostickou spekulací. Častá výtka teologů směřuje k mému psychologizujícímu pojetí Boha, který jako autonomní psychický obsah nemá žádnou realitu mimo lidskou psýché. K této výtce jsem se vyjadřoval mnohoznačně, vždy se zřetelem na své psychologické zaměření. V korespondenci s mým přítelem anglickým dominikánem Victorem Whitem došlo navzdory veškerým sympatiím k neshodě okolo otázky privatio boni.

Máte nyní následovníky v podobě ‚jungiánů‘?

Ano. V současné době si mé teorie získaly celou řadu ctitelů a žáků, kteří pokračují v mém díle. V roce 1948 byl v Curychu založen Institut C. G. Junga jako reakce na vzrůstající zájem o rozvíjení a spolupráci na myšlenkách analytické psychologie. Mé objevy mne překročily a z analytické psychologie se stalo hnutí. Dnes se institut orientuje jako tréninkové centrum analytiků a psychoterapeutů, slouží jako místo k setkávání studentů, vědců a učitelů. Obdobně v Londýně byla založena Společnost pro analytickou psychologii. V Brně zas Česká společnost pro analytickou psychologii (ČSAP). Lokální společnosti zastřešuje The International Association for Analytical Psychology. V žebříčku nejcitovanějších psychologů mu autor pořadí přiřadil 23. místo.

Děkuji Vám za Váš čas i upřímné odpovědi, Carle Gustave. Bylo mi ctí se s vámi blíže seznámit a zapříst milý rozhovor. Pro mne byl tento rozhovor obohacující. Myslím si, že i jako krátký medailonek náš rozhovor jistě dobře poslouží svým čtenářům, aby si mohli udělat svou představu o vás a vašem díle a přínosu.

Zdroje:

• Knihy:

  HAYMAN, Ronald. Život C. G. Junga I.

  HAYMAN, Ronald. Život C. G. Junga II.

  HOELLER, Stephan A. C. G. Jung a gnóze.

   JUNG, Carl Gustav. Aion

  JUNG, Carl Gustav. Červená kniha

  JUNG, Carl Gustav. Člověk a duše

  JUNG, Carl Gustav. Člověk a jeho symboly. 

  JUNG, Carl Gustav. Mysterium coniunctionis

  JUNG, Carl Gustav. Odpověď na Jóba

  JUNG, Carl Gustav. Psychologické typy.

  JUNG, Carl Gustav. Snové symboly individuačního procesu