Poselství knih

Próza/poezie

Poselství knih

Datum:

Diskuze: 8

FOTO: M. Richterová

Mám v knihovně pár starších knížek na památku po někom. Teď jsem si znovu přečetla Smrt chodí po horách, knížku napsanou Vladimírem Mináčem. Knih o válce je mnoho, všechny podávají svědectví o nás, o lidech a všechny varují.

Román je z období 2. sv. války, z doby Slovenského národního povstání. Partyzánský oddíl je rozprášen, i když jako poslední držel v tom místě linii fronty, byl prozrazen zrádcem v německé uniformě. Ten prozradil i úkryt raněného Petra.

Zde začíná první dějová linie - příběh zatčených a vězněných spolu s postřeleným Petrem Lotárem, který byl zajat německým komandem. S rodinou, jež ho na samotě skrývala, s rodiči a dalšími lidmi byl poslán do koncentračního tábora. Jak kruté zacházení je čeká.

Vedle toho se odvíjí příběh jeho bratra Jana Lotára, který se se zbytkem oddílu probil do hor. Bojují s Němci, kterých všude přibývá, s hladem, zimou, vyčerpáním a sami se sebou, aby to nevzdali.

Z této knížky zaznívá jedno silné sdělení – láska k životu a touha přežít všechny posilovala. Lidé, žijte šťastně svůj život a važte si ho, mír byl těžce vykoupen. Již nikdy nechtějte válku.

Už je rozdělili.

- Sbohem, šeptají lidé z pravé strany.

- Sbohem, odpovídají jim lidé na levé.

- Sbohem synku, šeptá starý Lotár. Poprvé vidí Petr v jeho očích slzy. Vystupují z vrásek kolem očí, ztrácejí se v hustém, bílém strnisku.

- Sbohem, otče, zašeptá Petr.

- Sbohem.

Šepot, jako dopadání hrud na rakev.

To se loučí lidé s lidmi.

To se loučí živí se živými.

To se loučí živí se životem.

| knihy

Autor: Miloslava Richterová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

8 komentářů

Blanka Lazarová 11.3.2024 10:17

Silné poselství, nemíme zapomenout, .....

Jana Šenbergerová 10.3.2024 14:07

Přestože jsme lidé vzdělatelní, jako lidstvo jsme nepoučitelní.

Miloslava Richterová 10.3.2024 07:20

Děkuji vám všem, kteří jste se na chvíli pozastavili.

Zdenka Jírová 9.3.2024 23:55

To je náhoda, já jsem minulý týden na CS TV viděla film Smrt si říká Engelchen. Měli bychom si podobné knihy nebo filmy připomínat, hlavně ti mladí, kteří nevědí vůbec, o co šlo a jak to bylo kruté období.

Zuzana Pivcová 9.3.2024 19:25

Já jsem si ve zdejším klubu seniorů vypůjčila před časem Mńačkovu knihu Smrt si říká Engelchen. Četla jsem to na střední škole. Obsah jsem si však po tom více než půl století hodně pamatovala. Hodně to se mnou hnulo, teď stejně jako tehdy.

Martina Růžičková 9.3.2024 17:55

Bohužel přes všechna varování se historie stále opakuje...

Jana Kollinová 9.3.2024 12:19

Silný příběh. Nemusí jít vždy o poselství knih, stejně tak mohou být poselstvím vzpomínky některého z rodinných příslušníků, kteří osobně prožívali válečné útrapy. Moji rodiče byli totálně nasazeni v Německu. Maminčinými démony byly zážitky z pobytu v bombardovaném Berlíně na konci války. Vyprávěla o pochodu smrti, ve kterém byla dcera majitele cukrovaru v Kostelci nad Labem, kterou dobře znala a tato kdysi dobře situovaná dcerka se shýbla pro nějakou slupku, kterou zahlédla na zemi. V posledních dnech života jí paměť vynechávala, stáří přemazalo vše krásné co prožila. Její spolupacientka mi při jedné z posledních návštěv v nemocnici řekla, že mluví jen o prožitých válečných hrůzách. Může si každý myslet o mém sdělení co chce, je to jeho věc, ale já vím, že maminka má vždy pravdu.

Alena Velková 9.3.2024 10:11

To je silné, emotivní...

Poselství knih

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

O portále i60

Všeobecné podmínky

Ochrana osobních údajů

Partneři

Vážíme si vašeho soukromí

Nezbytné/funkční

Analytické

Marketingové